Miluju kamarádku

Autor: , datum: 01.01.70 01:33, odpovědí: 5

Seznam odpovědí:

Pro zobrazení struktury odpovědí klikněte zde

Odpovědi na otázku:

RE: Miluju kamarádku
Autor: pepa0852, datum: 03.05.13 01:25

Skoro má slova ... jen s tím rozdílem, že jsme spolu rok žili pod jednou střechou, máme za sebou x - rozchodů a návratů za posledních šest let. Ano, dnes, vlastně už včera to bylo přesně šest let, co jsem mé nejjmilejší zapína řetízek s klíčkem na krk ... dnes už ho nenosí, přesto se opět již čtyři měsíce opět vídáme, objímáme a já prožívám to, co anonymní pisatel dopisu ... těžko se mi srovnává s myšlenkou a skutečností, že jsem jen kamarád, když její chování je takové, jak kdyby včera vše skončilo a dnes opět začalo ... jen s tím rozdílem, že naše poslední odloučení přineslo do jejího života někoho dalšího __ je tady ON, kdo se objevil když jsme spolu nebyli ... jak mohu teď kamarádit s myšlenkou, a vlastně i holou skutečností. Je to peklo, a přesto se těším na všechny ty chvíle bytí spolu. Za týden máme jet spolu a s její dcerou na týden na dovolenou ... a co bude pak? NIC? Nevím, jen vím že to fakt pekelně bolí, a to mi je 54 ...

RE: Miluju kamarádku
Autor: grumpy, datum: 11.05.13 01:31

Tohle je hodně smutný čtení - a kolikrát jsem to už slyšel v hospodě u piva a bohužel taky zažil.

Tak podívejte páni: takhle to nejde. Když vám ta vaše kamarádka vyjeví, že vás nechce, zmizte. Nekoukejte na to, že se bez ní zblázníte - utíkejte pryč a lízejte si rány. Protože když zůstanete, stejně vás to bude akorát ničit a nakonec stejně budete muset vypadnout a třeba to zajde tak daleko, že ji začnete i nenávidět.

Smiřte se s faktem, že ženské nejsou schopny rozpoznat zamilovanýho chlapa. On pro ně všechno dělá, poslouchá je, baví je, tráví s nimi spoustu času, můžou mu zavolat i o půlnoci, lichotí jim, obdivuje je a ony (naprosto vážně!) myslí, že je to JEN KAMARÁD.

Tak. Jenže "kamaráda" to často časem přemůže a musí jí to říct. Se srdcem na dlani se jí vydá na milost. A co udělá ona? Většinou zůstane štajf, protože "to netušila". (Myslíte si: to by musele bejt slepá, ale je to tak.) To je první rána - moh jsi se přetrhnout, ale vůbec ničeho si nevšimla.

V lepším případě, když se vůbec dokáže dát dohromady, řekne ti, že "jsi milej", ale "nefungovalo by to", "nechce se vázat", "přátelství je víc než láska" a podobně. Druhá rána - máš jistotu, že tě nechce.

Ale to pořád ještě není všechno: zklamaný kamarád si neumí představit, že by se s ní rozešel. Tak zůstane a myslí, že mu bude stačit, když ona mu dovolí, aby ji miloval. Myslí, že zrovna on má tolik síly, že to snese. To ale neví, co přijde.

Dotyčná kamarádka by mohla uvažovat třeba takhle: je to můj nejlepší kamarád, známe se dlouho, víme o sobě kde co, nechci ho ztratit. Takže zvážím, co všechno mu můžu dát abych ukázala, že i když ho nemiluju, vážím si jeho lásky. Vyslechnu si všechno, co mi bude o své lásce chtít říct. Ujistím ho, že i když ho nemiluju, mám ho moc ráda. Projevím mu uznání za to, co pro mě dělá. Dovolím mu, aby pro mě něco dělal. Je mi jasný, že když mě miluje, chce mě dostat do postele (je to chlap, kruci). To sice možný není, ale aspoň občas ho obejmu, dám mu pusu, vezmu ho zaruku a tak. Nic to neznamená a on bude šťastnej. Zkusíme něco jako "důvěrný přátelství". Třeba to nepůjde, ale aspoň to zkusíme.

No, jenže takhle ona myslet nedokáže. Místo toho se začne chovat, jako by ten kamarád měl nějakou šerednou nemoc. Je odtažitá netýkavka. Vyhýbá se kontaktu. To všechno "pro jeho dobro". Aby mu prý "nedávala zbytečnou naději". Myslí asi, že je blbej a nepochopil, že ona ho nemiluje. Někdy je na něj dokonce naštvaná a myslí si, že ji obelhával. Že předstíral přátelství, aby ji dostal, což je totální blbost. Často dělá, jako že se nic nestalo.

A ten trouba, co si myslel, že pro ni vydrží všechno na světě, dostává ránu za ranou. Protože ji miluje a všemu co ona říká a dělá přikládá obrovský význam. Nakonec po dlouhé bolestivé agonii, během které se na ni smál a v soukromí mlátil hlavou o zeď, stejně hodí ručník do ringu a musí jít. Následky bývají dlouhodobé a devastující.

Moje skromná rada tedy je: když milujete kamarádku, řekněte jí to co nejdřív a pokud zjistíte, že nemá zájem: rychle pryč.

Je mi líto.

RE(2x): Miluju kamarádku
Autor: trouba, datum: 19.06.13 19:02

Ahoj grumpy. Tvůj příspěvek je absolutně skvělý. Právě jsem prodělal takový podobný vztah a žena se chovala přesně tak jak píšeš. Z toho vyplývá, že myšlení žen je dobře probádáno a pokud se takto nechovají všechny, pak určitě 90% z nich. Kamarádství muže a ženy považuji za největší naivitu v životě muže. Jasně že kamarádství existuje, ale alespoň jeden z nich hraje roli trouby.

RE(2x): Miluju kamarádku
Autor: milan85, datum: 28.02.14 13:11

Píšeš to, jako kdyby za to ty holky nemohly. Jak kdyby to byla jejich přirozenost. Myslím, že se jí určitě líbilo, co pro ní všechno dělal. Ráda si užívala pozornosti, ráda přijímala službičky a dárky. To by musela být hodně hloupá, aby jí nenapadlo, že to není jen tak. Nikdo není tak naivní, aby bral jako normální, že se kvůli němu každý jen tak rozkrájí. Mohla mu říct, hele, ode mě za to všechno nic nedostaneš. On by to buď ukončil nebo by pokračoval, ale s vědomím skutečnosti jaká je. Každopádně by takovou dobu netrpěl a potom by tady nebrečel. Chci říct, žá já bych v tom vyděl normální vypočítavost a využívání.

RE: Miluju kamarádku
Autor: borekkondelik, datum: 20.05.13 10:16

Vážený anonymní pisateli, opravdu děkuji za Váš text. Je vidět, že jste to jen v nějakém citovém afektu narychlo nenasmolil. I když je to trochu neuspořádané, zřejmě jako výsledek delšího časového období vzniku, pravděpodobně jste o tom přemýšlel a vložil i trošku namáhavě nabitých životních zkušeností. Některé Vaše věty by se podle mého názoru měly učit ve škole. Například: "Řešení není v tom přestat milovat, ale jde o to přestat se tím trápit.", nebo "Milující člověk nemá žádné právo na lásku milovaného a nedostane ji jako zaslouženou odměnu.", nebo třebas úplný závěr vašeho post scripta. Bylo by pak možná méně nešťastných lidí.

Pro pisatele Pepa0852: Domnívám se, že věk s tímto nemá nic společného. Jsem starší než vy a ačkoliv mně osobně se nic takového nestalo, znám někoho, kdo postižen je, a je to můj vrstevník. Škoda, že ze svého příběhu uvádíte celkem málo. Hledám zde slova útěchy pro svého známého a třebas by právě Vaše zkušenost byla přínosná.

Pro pisatele Grumpy: Máte zřejmě hodně pravdy, ale uvědomte si prosím, že ne každý v sobě najde tolik síly, aby dokázal opustit toho, koho miluje, i když to pro něj znamená jen soužení a i když si dobře uvědomuje, že by to tak bylo lepší.

A nakonec: čte-li toto některá žena, která má takového nejlepšího přítele, na něhož se může vždy obrátit. Uvažte prosím, že Vás se vší pravděpodobností miluje a chovejte se tak, aby jste mu neublížila.

RE(2x): Miluju kamarádku
Autor: oxf9rwffvj, datum: 17.02.16 22:46

Mf3c pěkne9...mf3c, ale přemfdšledš, poměřuju, propočedte1ve1m, jestli se tam vejde me1 běžne1 sneddaně - dva ředzky vepřovfd!? Kdyby ne, tak bys mi mlseua koupit většed KPŽetku, na tom se domluvedme, ano?A propos...zejtra bude medt pošťe1k faplně uředcenfd tve1ře, valim na poštu

RE: Miluju kamarádku
Autor: nevzdavajsa, datum: 25.07.13 15:47

Nevzdávaj sa, vyznaj jej lásku.

RE: Miluju kamarádku
Autor: ihgefwve, datum: 22.10.13 23:41

Hergot proč se musim registrovat, když chci jen něco připsat do diskuse?

K věci: jsem si myslel, že jsem něco zvláštního. Že můj tzv. VZTAH, tj. zamilovanost starého ženáče a táty od dvou dětí do svobodné kamarádky je unikátní a nebezpečná situace. No a není. Co tady vidím jsou moje vlastní boty v bledě růžové. Akorát že můj příběh už má konec. Trvalo to snad skoro 4 roky. Pořád jsem na ni myslel a pořád jsem doufal. Chvílemi se mně zdálo, že pro ni něco znamenám, chvílemi jsem začínal být přesvědčený, že snad trpí nějakou poruchou citových vazeb, nebo co. Nakonec už jsem byl tak na dně, že jsem to musel ukončit. Asi to vůbec nepochopila, ale byl konec. Pak přešlo pár měsíců, dostával jsem se z toho, i když hodně těžce. A najednou se zase ozvala a chtěla mě vidět. I když jsem se zaklínal, zase jsem dostal naději. Vždyť přece SAMA přišla zpátky. Kupodivu se ale chovala zase jako dřív a tak byl konec podruhé. Všechno jsem musel projít 2x. Teď po dost dlouhé době už se mně začíná dařit na ni pořád nemyslet. Jediné co zůstalo je nenávist a odpor ke všem ženám. Jasně, že je to hloupost, ale je to tak. Moje zkušenost je prostě taková. Ženy se kterými jsem něco měl, vždycky braly mnohem víc, než dávaly. Nechci s nimi už nic mít. To je výsledek toho, že jsem věřil, že by se i pro mě mohlo najít trochu štěstí.

@nevzdavajsa: jseš normální hyena. Jdi s tou reklamou někam.

RE(2x): Miluju kamarádku
Autor: i15akerhd, datum: 18.02.16 01:59

Podle toho, jak jste mi vypre1věli, že oslava byla bujare1, tak ty fotečky jste dělali na zače1tku, že? Moc pěkne9, určitě sem vložte dalšed fotečky, ať mohu ste1le špehovat a kohcat se.

RE: Miluju kamarádku
Autor: lenocka81, datum: 18.10.15 00:50

Takového kamaráda jsem měla. V jeho přítomnosti jsem se cítila moc dobře, v bezpečí. Dokázal mě bavit a rozesmát. Věděl snad všechno na světě, vždycky se vším pomohl nebo poradil, vždycky měl na mě čas. Nikdy nic nechtěl. Na slova díků jenom mávl rukou. Říkal, že pro mě dělá věci rád. I když jsem jinak dost uzavřená, k němu jsem rychle pojala důvěru a nebála jsem se mu říct skoro všechno o sobě. Omlouvala jsem se a on, že chce slyšet všechno, co říkám, že od toho ho mám... Znali jsme se několik let. Viděli se tak jednou za čtrnáct dnů a pravidelně jsme si volali. Tedy poctivě, on většinou volal mně. Časem jsem viděla, že se jeho chování mění. Myslela jsem, že má nějaké trápení. Ptala jsem se, a on, že je všechno v pořádku. A pak najednou... jednou večer, když jsme se rozcházeli každý ke svému vlastnímu životu, mi řekl, že mě celou dobu miluje. A že musí vědět, jestli já miluji jeho. Hrozně mě to překvapilo a nevěděla jsem co říct. Na jeho naléhání jsem mu po pravdě řekla, že ne, že ho nemiluji a že mě překvapil. Měla jsem mu to i trochu za zlé, protože dobře věděl, že celkem krátce žiji ve šťastném vztahu. Řekl, že se s tím vyrovná a pak jsme předstírali, že se nic nestalo. Jenže jsem nemohla nevidět smutek, který měl v očích. A taky úpornou snahu chovat se jakoby nic. Nedokázala jsem na to nemyslet a asi se mu i trochu vyhýbala. Po několika měsících jsem dostala e-mail, že už nemůže dál a že musí odejít. Byla jsem smutná, ale částečně se mi i ulevilo. Od té doby jsme nebyli v žádném kontaktu. Myslela jsem, že zapomenu. Jenže přešlo pár let, život kolem mě zevšedněl a postupem času si pořád víc uvědomuji, jak moc pro mě můj milující kamarád znamenal. Vůbec netuším, co s ním je a nemám odvahu mu zavolat nebo napsat. Vyčítám si, že jsem k němu přece jen měla být milejší, věnovat mu víc pozornosti, kterou si zasluhoval. Vyčítám si, že jsem ho kolikrát nechala čekat, zrušila plánované posezení v kavárně nebo se mu dlouho neozývala, protože jsem si myslela, že to co momentálně řeším, má přednost. Zdá se mi, že on byl v mém životě jediný, kdo pro mě chtěl jenom to nejlepší a nikdy mě nezklamal ani mi neublížil. Někdy se mi o něm i zdá a přemýšlím, co jsem k němu cítila. Že to možná opravdu byla láska a možná i něco víc. Tenhle dopis pro kamarádku je tak hezky nepsaný, že mě to rozbrečelo. A napadlo mě, že to klidně mohl psát on. Moc se mi stýská.

RE: Miluju kamarádku
Autor: uttissog, datum: 18.02.16 01:57

Musedm ředci, že se na třeted se9rii opravdu těšedm a take9 doufe1m, že bude minime1lně tak dobre1 jako tahle se9rie.P.S. Už che1pu proč všichni ThePCqwera pokle1dali za rerdata

RE: Miluju kamarádku
Autor: melisa, datum: 02.02.17 15:25

Zdravim,tento dopis je do posledniho pismenka jako bych ho psala ja sama (snad jen s tim rozdile ze ja jsem takhle milovala kamarada samozrejme)...proto by me zajimalo jestli uz Vas to nejak preslo...ja ac se snazim sebe vic motam se porad v bludnem kruhu,snazim se zabavit a podnikat veci s jinymi kamarady ale jelikoz chceme s dotycny porad zustat nejlepsimi kamarady je to strasne tezke. chvili si piseme sms plne srandy a skadleni ale staci jen slovo o jeho manzelce nebo jejichz diteti ktere je na cestě jsem upe v prdeli a tak moc si preju abych se s nim dokazala bavit uplne ovsem a treba i vozit pak jenich male jako ejlepsi teticka...ale nedokazu to...tahle propast kterou jsem si nejspis zpusobila sama.me upe nici...uz sem nebyla kvuli tomu vsemu opravdu stastna ani nepamatuju...chodila jsem k psychiatricce a samozrejme jak i vsichni ostatni mi radi abych se s nim prestala bavit...ale to nechcem ani jeden na to sme toho moc zazili abychom na sebe jen tak zapomeli...chci proste byt jeho nejlepsi kamaradka jako kdysi se kterou zazival spousta srandy a ja s nim ne jako ted kdy porad jenom resime kdo komu vice ublizuje...myslite ze je to mozne?...jsem opravdu zoufala...neskutecne zoufala



Přihlásit se k odběru odpovědí z této diskuze

mail

Poslední diskuze v přátelství