Starý dub

Stojí v poli dub
nosí s sebou stín,
pod ním sedí lavička,
kvete rozmarýn.

Stačí pouhá chvilička
zaplní se lavička..
Milenci tam chodívají
o své lásce povídají
stařičkému dubu...
Onnen dub by říci moh
co povídal mnohý hoch
té dívce svojí...
Jak moc o ni stojí...

Kolik sladkých slovíček
řekl Pepa,Honzíček
řekl Michal, Véna, Dan
těm svým hezkým dívkám...

Kolik Lásky vyznání
kolik bolu,zklamání,
kolik šancí zmařených
kdy tam zazněl šťastný smích...

Co říkaly staréženy
o tom,co se všechno mění.
Co říklai starší páni
nabo ty tři mladé dámy...

Co se všechno mění,
co pak bylo-není
co se levně a kde koupí
nad čím druzí neprohloubí..

Čeho všeho svědek už byl dub
hlodá už jej času zub...
Stár a i též nemocen
vyjevil si mnohý sen...
Kdy si pod ním děti hrály,
když horké dny krajem vládly
jak pomohl jeho stín
a vonící rozmarýn....