Promiň, nejde to

Neboj, nepláču, to jen sněhová vločka mi roztála pod okem.
Neboj, nehořím horečkou, to jen tvá ruka je tak chladná.
Neboj, mám tě rád, jiné nikdy nestál bych pod oknem.
Neboj, udělala jsi vše, jen někdy je veškerá snaha marná.

Neboj, nemračím se, to jen zář svíce mi padla do tváře.
Neboj, jen za tebou utíkal jsem vojny.
Neboj, byl bych ten pravý, kdybych s tebou stál u oltáře.
Neboj, náš cit nebyly jen prázdné dojmy.

To proto tu teď stojíme nad tvým hrobem.
Polib mě, a já neřeknu sbohem - a znovu přijdu věrný za tvým duchem.
Jenže ústa ducha jsou mi ledem - a shnilá ústa nelíbají.