Příběh

Byla dívka zhrzena velkou ztrátou,
přišlo jí zbytečné plnit srdce své láskou.
Měla svou rodinu a to jí stačilo,
však její srdce lásku jí radilo.

Přišel on, ten kluk, co od začátku si jí vážil,
zamiloval se a o její štěstí se snažil.
Jeho snaha marnou vůbec nebyla,
možná netušil, ale dívka celou dobu v něj věřila.

Pomalu zjišťovala, jaký je on,
když napsal jí srdce se změnilo v bijící zvon.
Nezapírá, zažívala lásku,
jejího života tu největší krásku.

Jeho blízkost odehrávala v ní hru se všemi smysly,
Nic jiného než je on, nenašli byste v její mysli.
Vnímala jeho hlas, jak vypadá i jak krásně voní,
jenže on ani netušil jak moc znamenal pro ni.

Když v noci usínala zdálo se jí o něm,
láska tou dobou pro i nebyl neznámý pojem.
Každá vteřina bez něho, utekla tak strašně pomalu,
nevnímala problémy nepřerůstaly jí přes hlavu.

Nádherná lyrika, ta jí pletla hlavu,
myšlenky na něj ji dovedli do vláštního stavu,
do stavu bez jakékoliv tíže,
to ještě věřila, že nespadnou níže.

Dala mu křídla, však on jí je vzal,
on jí jen lhal, nikdy nemiloval.
Však ona o svých citech nelhala,
po jeho odchodu zůstala jen prázdná postava.

Tou postavou je silueta divky,
potvrzují to její jemné křivky.
Však její zář, její smích i její osobnost,
uzavřel tím do hlubin nejspíš navěčnost.