Neopětovaná láska

dávám kus mého srdce. jako růže uvadá,
uvadají i mé city.
někdy mi připadá,
pořád ale, v srdci mém si ty.

pořád tam přebývá,
a já toužím po tobě více, a více.
času už na čekání postupně ubývá,
pořád hoří svíce.

svíce co znázorňuje,
naději v lásku.
něco jako růže mě zraňuje,
a v zrcadle spatřím první vrásku.

city, jež jsou veliké,
nedají se unést.
a vyhlídky jsou menší a skoro zaniklé,
chci dál v lásce kvést.

do dlaně jež se nabízí,
má naděje postupně mizí,
a já nabízím ti mé ruce.

ochotné ti dát lásku,
ty ji odmítáš.
ty nevěříš na lásku,
a dveře k mému srdci zavíráš.

ty nevěříš na lásku jako já,
a mě to raní.
pro tebe budu dýchat,
ty však nejsi k mání.

netušíš oběť,
co já chci udělat.
připadá mi čekaní na tebe, jako koukání na zeď,
chci se ti celá odevzdat.

chci ti dát,
mou lásku.
já si neustále musím lhát,
zakrývám svou hlubokou vrásku

co se hluboko vyryla,
do srdce mého
v minutě jsem vše ztratila,
už nespatřím, jeho.