Vzpomínka

Večer se snesl na tenhle kraj,
já bloudím noční temnotou,
hvězdy jenž září znají ten taj,
leč prozradit jej nemohou.

Vysílám k nim své touhy, svá přání,
však náruč prázdná tuláka neochrání.

Myšlenky jako zběsilé,
přináší touhu, lásku, smutek,
vstup do mých snů má lásko jen,
a naplň je dřív, než ten sen utek.

Sen vyvolává romanci, je to pravda i není,
však ten, kdo mě ve snech provází se dočká pochopení.

Láska je jako květina, když nezaléváš tak vadne.

Nešetři proto polibky, i bez nich láska strádá,
vždyť pohlazení,něžný cit, má každá žena ráda.

Odemkla jsi mi svoje srdce,
klíčem, jenž u pasu mi visí
a odevzdala mně svoje tělo jako kdysi.

Ty chvíle, které nastaly, jsou navždy vryty do mého srdce,
vzpomínek a vědomí, což ani čas už nezmění .... miluji Tě.