Vzpomínka za skleněnými dvířky

Sedím tu a koukám do tvých očí,
sedím tu a svět se se mnou točí.
Koukám na tvou fotku, která je za skleněnými dvířky,
a přitom pozoruji plamen hořící svíčky.

Směješ se na mě, tak krásně jako tenkrát,
já pláču a vzpomínám jak říkal si Mám tě rád.
Ta slova z tvých úst zněla tak krásně,
v tvé náruči ja skládala zamilované básně.

Vždy, když si na tebe vzpomenu,
těžko skrývám slzy.
Pořád cítím velkou touhu,
ale ty jsi mě opustil strašně brzy.

Bohužel navždy...
Bohužel navždy...

Cítím se tak opuštěná,
jak jediná sedmikráska na louce.
Připadám si bez tebe strašně zbytečná,
ale miluji tě stále hluboce.

Způsobil jsi mi strašnou ránu,
všude slyším tvůj nádherný hlas.
Chtěla bych otevřít tu bránu,
za kterou se mi skrýváš.

Proč...proč je osud tak nespravedlivý,
a vzal mi tě? PROČ.
Proč už necítím tvé rty na tváři,
a neuvidím oči, které vždy tak krásně září?
nenávidím tě,
ale zároveň mé srdce říká miluju tě...

Když se v noci koukám na nebe,
myslím při tom na tebe.
Velký vůz mi ukazuje plno cest,
ale já tam vidím slzu z hvězd.

Vím,že ta slza je tvá...

Vím, že když me vítr pohladí,
hladíš mě ty.
Vím, že když upadám do sladkého snění,
líbáš mě na rty.

Vím, že jsi navždy se mnou,
a hlídáš mě, abych nechodila sama tmou...