Myšlenka

Mezi ploty všedních domů,
do úmoru rozervanou,
myšlenku znám, zatoulanou.
soucit skrývá ševel stromů.

A osud chystá další rány,
myšlence, jež je nepoznaná,
toulá se tu mezi námi.
na lavičkách v parku stíní,
při slunci září na květiny.
Trhá lístky kopretinám.

Ráno nohy máčí v rose,
tiše, zatoulaně, bose.

Myšlenka, tak plná kalu,
pozoruje cizí stíny,
zachytává naše splíny.
Plná lží a plná smutku,
vzniklá, že špatného skutku,
ta nás činí úplnými