Chci tvé přátelství

Nikdy nezapomenu..,

...vzpomínám si, jak jsem byla osamělá než jsi se objevil. Čekala jsem na přechodu, když se naše pohledy spojily - věděla jsem to už tenkrát. Byl jsi to Ty, ten, kterého jsem vídala ve svých snech a představách. Později, když už jsme si leželi v náručí, řikal jsi mi totéž... Bylo to nejkrásnější období v mém dosavadním životě. V mém srdci usedal prach. Přisel jsi a zabydlel jsi se v něm.

Pak jsem udělala něco, co se snad ani odpustit nedá. Lhala jsem Ti. Víš, měla strach, že když Ti řeknu pravdu, že si to budeš vyčítat a opustíš mě... byla jsem hloupá, ale zamilovaná. Přisla jsem o Tebe jako mávnutím proutku a vse se otočilo. Po dlouhe dobe jsi řekl: odcházím.

Nikdy jsem nevěděla, co je to pravá láska. Nechápala jsem lidi, kteří se zabíjí kvůli lásce. Neznala jsem takovou sílu, která lidi tak měni... až do ted. Chtělo se mi utéct, umřít... ale hlavně jsem tomu nevěřila. Stále jsem doufala, že si uvědomíš, že jsem ti nechtěla ublížit... Nic takového se však nestalo. Zavrel jsi mi vrátka k tvému srdci... Je to už dva roky, co jsem o tebe přišla a stále nemohu vzpomínky vyhnat z mysli. Víš, nemohu dnes ani říct, že tě miluji. Cítím něco úplně jiného... A když ti to chci říct, tak mě ponižuješ a posíláš mě mezi duševně choré... Jsem nemocná... a Ty jsi ten, kdo mě nakazil! Nemohu za to, že jsi mi dal tolik, že se od toho nedokáži odprostit. Moc bych chtěla navázat vztah, ale mám už strach.

Vím, co by mi pomohlo... tvé přátelství... ne nenávist. Říkáš, že mě nenávidíš... nebo je to přetvářka a nechceš přiznat, že ke mě stále něco cítíš. Víš, nejsem slepá. Vim jak se na mě díváš, když spolu mluvíme. Je mi lito, že naše láska nemohla skončit přátelstvím. Tolikrát jsem tě žádala o odpuštění. Miluji tvou duši...chci v tobě nalézt opět kamaráda.

Mám Tě ráda především jako člověka.