Rabín a jákob

Přišel Jákob k rabínovi a zeptal se ho: „Znám bohatého muže, který odmítl pomoc ostatním a přitom chudí chudým pomáhají. Proč to tak je? Nechápu to. Neměl by pomáhat ten, který má všeho dost?“

Rabín poslal Jákoba k oknu a řekl ať mu poví co vidí. „Vidím matku s dítětem v náručí a vůz jedoucí na trh. Potom ho poslal k zrcadlu a znovu jej požádal ať řekne co vidí. „Vidím jen sám sebe.“

Vidíš, okno i zrcadlo je jen sklo. Stačí ke sklu v okně přidat trochu stříbra a naráz přestaneš vidět okolní svět a vidíš jen sám sebe.

Dávejte pozor, jestli nepřehlížíte ostatní a ani o tom třeba nevíte.

Jeden z čtenářů dopsal: Vždycky někoho přehlížíme ať již chceme nebo nechceme. Všichni děláme to co můžeme, nebo bychom to tak alespoň měli dělat. Co když někdo přehlíží nás?

Skutečně nás někdo přehlíží, nebo se to jen domníváme? Jaká je skutečnost? Kdo má dost a kdo je chudý? Kdo to posuzuje? Nebo vidíme třísku v oku bližního a trám ve vlastním oku nevnímáme? Není jednooký mezi slepými králem?

A nejsme vším co vidíme kolem sebe? Což svět není naším zrcadlem?