Jizvy na duši pro tvůj hněv

Žil jednou jeden malý chlapec, který měl velmi špatnou povahu. Otec mu dal pytlík hřebíků a řekl mu, že pokaždé, když se bude zlobit ať jeden hřebík zatluče do plotu vzadu za domem.

První den chlapec zatloukl 37 hřebíků. Za několik týdnů se naučil kontrolovat svůj hněv a počet denně zatloukaných hřebíků se postupně snižoval. Zjistil, že je jednodušší kontrolovat svůj hněv než zatloukat hřebíky do plotu. Nakonec přišel den, kdy se chlapec ani jednou nezlobil.

Řekl to otci a ten mu navrhl, aby teď chlapec vytáhl pokaždé jeden hřebík, když se za celý den nebude ani jednou zlobit. Dny se míjely a chlapec po čase mohl říct otci, že v plotě už nezůstal ani jeden hřebík.

Otec vzal chlapce za ruku a odvedl ho k plotu. Tam mu řekl: Udělal jsi dobře chlapče, ale podívej se na ty díry v plotě. Ten plot už nikdy nebude takový jaký byl. Když řekneš něco v hněvu, tak to zanechá právě takové jizvy. Jako když zabodneš do člověka nůž a vytáhneš ho. Nezáleží na tom, kolikrát řekneš mrzí mě to, rána stále zůstává. Rána způsobená slovem bolí stejně jako fyzický úder. Přátelé jsou vlastně velmi vzácné drahokamy. Rozesmívají tě, podporují tě ve všem. Vyslechnou tě, když máš starosti, pochválí tě a vždy jsou ochotní otevřít ti svoje srdce.