Řiďte se srdcem a ne rozumem

Můj příběh bude asi dlouhý, ale přesto si myslím, že z něj plyne mnohé ponaučení.

Jsou to asi dva roky, co jsem byla poprvé v životě zamilovaná, ale tato láska neskončila dobře. A já se z toho rok vzpamatovávala. Nedokázala jsem se do nikoho zamilovat, až ted...kamarádka mi dala číslo na kluka, kterého asi 4 roky neviděla. Scházel se tenkrát s její sestrou. Byl to policajt a bylo mu 27 let, mě bylo 16. Vzala jsem si na něj číslo a domluvili jsme si schůzku. Pro mě z toho byla na půl roku ta největší láska v mém životě, opět jsem se zamilovala.

Bydlel v krkonoších a v Praze, kde já bydlím jen pracoval, takže jsme se viděli jen jednou týdně. Já ho ale tak milovala, že mi to vůbec nevadilo a počítala jsem hodiny do okamžiku, kdy se zase uvidíme. Tak jsem ho milovala, nemohla jsem spát, nemohla jsem myslet na nikohojiného, nemohla jsem se na nic jiného soustředit, všechny mé myšlenky patřili jen a jen jemu.

Bylo mi s nim krásně, do té doby než minulé léto nastaly povodně. Byl pořád v práci, viděli jme se jednou za 14 dní, 3 týdny a pak už jednou za měsíc. Náš vztah se začal rozpadat, já jen pořád brečela, nevěděla jsem, jak mám zastavit slzy a ukončila jsem to. Po půl roce našeho vztahu byl můj rozum silnější, než mé srdce. Nikdy jsem nikoho nemilovala tak, jako jeho. A ty slzy nedokážu zastavit do dnešního dne, přes to, že už je to půl roku. Našla jsem si kluka, který je do mě blázen, ale já ho nemiluju. Nedokážu to, mám ho moc ráda, ale to je asi tak všechno. Je mi ale líto ho opustit a stále doufám, že se do něj zamiluju.

Vím, že to není možné. Nedávno jsem psala Honzovi, to je ten bývalý přítel a byl se za mnou podívat na jedné diskotéce. Byl tak krásnej.....jen co odešel a dal mi pusu, věděla jsem, že je to marné. Proudem mi začali týct slzy a já v tom zase lítala. Nikdy ho nepřestanu milovat, a já to vim. NIKDY NEPOSLOUCHEJTE ROZUM!!! ŘIDTE SE SRDCEM!!! Nebo budete litovat stejně, jako já.