Dopis, který jsem dlouho nosil v hlavě

Milá, píšu ti tento dopis jako vyznání, protože už nemohu přestat na tebe myslet. Jsi pro mě vším od té chvíle, co jsem tě poprvé spatřil. Hned jsem věděl, že ty jsi ta pravá. Změnila jsi mi život a kvůli tobě dokážu dělat změny – a také se kvůli tobě změním.

Když jsem tě tehdy požádal o ruku, spadl ze mě obrovský balvan. Celá se mi líbíš, ale nejvíc ten tvůj úsměv. Když se mě někdo zeptá, kdo je pro mě nejkrásnější žena, vždy odpovím jen jedno jméno – tvoje. A dodám, že jsi nejkrásnější žena na světě. Tvoji tvář bych nechal vytesat do kamene a ten kámen bych rozdělil na malé kusy a poslal do všech zemí, aby každý viděl tu nejkrásnější ženu na světě.

Vím, že dřív jsem byl jen sám sebou a bylo mi jedno, co se mnou bude, ale ty jsi to změnila. Vím, že nejsem ten nejkrásnější na světě, ale udělal bych pro tebe všechno. Nosil bych tě na rukou, pečoval bych o tebe jako o princeznu a splnil bych ti všechno, co bych ti na očích viděl. Vím, že se mnou nebylo vždy lehké vydržet, ale věřím, že se to dalo zvládnout.

Poslední dobou se mi o tobě pořád zdá a už ani nemohu pořádně spát. Ale vůbec mi to nevadí, když jsi ve snu se mnou. Tímto tě prosím: dej mi aspoň malou šanci. Nic víc nechci, jen malou šanci.

Jednou se mi zdálo, že jsme měli spolu děti – byly to ty nejkrásnější miminka na světě. To je všechno, co jsem ti chtěl povědět.

Děkuji ti, že si tenhle můj dopis přečteš a možná i odpovíš.

Tvůj obdivovatel