Proč nemám odvahu

Proč si tak krásná?
Proč si přesně taková, jakou jsem Tě vždycky chtěl?
Proč díváš se na mě svýma krásnýma očima?
Proč žiješ na stejný planetě?
Proč o Tobě se mi zdá?
Proč neumím Tě nenávidět? - Proč, když by se mi tak ulevilo?
Proč mluvíš o věcech, které mě tak zajímají?
Proč si tu na zemi? - Abys mě trápila?
Proč, když jdeš, mezi tisíci vidím jen Tebe?
Proč tolik mi chybíš?
Proč kvůli Tobě mi připadá svět krásný?
Proč těším se na každý den, kdy Tě uvidím?
Proč umírám, když Tě nemám blízko sebe?
Proč neznám jedinou odpověď na svoje otázky?

Nechci, ale slyšet žádnou lež, víš, že to poznám.
Stačí mi, když se na mě usměješ.

Než usneš, pošli mi, prosím, po noci polibek. Jen tak, abych věděl, že na mě myslíš.

Proč máš v očích záhady vesmíru?
Proč ve vlasech slunce?
Proč, když mlčíš, slyším Tvé rty šeptat líbej nás?
Proč?

Jsou-li andělé, závidí Ti krásu. Možná proto Ti svět někdy připadá zlý. Možná Bůh neví, že jsi. Možná by Tě chtěl stejně jako já mít u sebe. Možná Tě stvořil jako trest za moje hříchy. Možná - ale proč?

Proč nemám odvahu přijít za Tebou a říct Ti to do očí?

Tak mě už netrap a řekni - PROČ?