To nejkrásnější, co mě potkalo

Byl jsi to nejkrásnější, co mě v životě potkalo. Vím, že tomu asi nevěříš a že to necítíš stejně jako já. Přesto jsem chtěla vykřičet do světa jak jsem šťastná a zamilovaná a že jen Ty jsi byl ten, se kterým chci být. Prostě jen být, dokud to půjde.

Víš, člověk si může stokrát něco naplánovat a pak stačí jeden malý, maličký okamžik a rázem je vše úplně jinak.

Když jsem se vdávala, ani trochu jsem netušila, co mně může potkat. Spadla jsem do toho nevinně, ale bylo to příliš vážné a silné na to, abych to jen tak hodila za hlavu, nechala být a žila dál svůj život. Ty přece víš, jak moc jsem Tě milovala. Víš, co jsi pro mně znamenal.

Častokrát koukám na Tvou fotku a říkám si, co se mi na něm tak líbí? Proč mi není ukradený? Proč zrovna k němu musím cítit něco víc, po tom všem? Říkám si, proč Tě tak miluji celým svým srdcem bez přetvářky a pořád stejně. Nevím... říká se, že ten kdo ví proč miluje, tak vlastně nemiluje... asi na tom něco bude.

Přesto všechno, čím jsme prošli a přesto kolikrát a jak moc jsi mi ublížil i věcmi, které Ti vůbec nedocházely Tě pořád moc miluji. Jsem na Tobě už tak závislá. To na Tobě tak visím.

Ne, dokážu bez Tebe být, dokážu se Ti neozývat, ale nedokážu na Tebe přestat myslet. Vzpomínky jsou mnohdy to jediné, co nám v životě zůstane. Při některých vzpomínkách nedokážu zadržet slzy. Proto jsem si zakázala vzpomínat. Můj život už nikdy nebude jako dřív. Není to možné. Nejsem šťastná a Ty mi strašně, strašně scházíš.

Hodně věcí je pro mě stále bolestných, i když jsme kamarádi. Tvá dobrá kamarádka snese vše. Tvá bývalá velká láska nikoliv. Potíž je v tom, že jsme jedna. Některé věci dělám jen kvůli Tobě a tiše trpím.