Blízký a přitom vzdálený

Koukám z okna a je mi úzko,
pročpak už nejsi u mě tak blízko?
Vím, že to nejde stát mi pořád po boku,
ale já tvé jméno píši pořád do bloku.

Jsi mi tak strašně blízký a přitom tak vzdálený,
pamatuješ na ten čas u nás strávený?
To jsme tenkrát byli stále spolu
a večeřeli u jednoho stolu.

Bylo to strašně krásné,
ale také na mě moc krátké.
Pak jsi se najednou vytratil,
a plamen života ve mě uhasil.