Uvadám jako květ

V ruce krčím fotku tvou,
po tvářích tečou mi slzy,
stále přemýšlím o náš dvou,
vše se stalo tak brzy.

Kéž by to šlo vrátit zpět,
v ruce žiletku svírám,
uvadám jako květ,
pomalu umírám.

Krev rudá jako růže
houstne a vytéká ven,
teď už mi nikdo nepomůže,
neuvidím už další nový den.

Vzpomínám na tebe,
Na všechny časy,
už nikdy nebudem vedle sebe,
už neuvidím žádné krásy.

Věř,že jsem tě měla ráda,
možná příjdeš na pohřeb můj,
byla to ode mě zrada,
ty ale život svůj opatruj.