Krajina snů

Až se dnešní den probudí
z té říše,ve které každý sní,
nakonec slunce vyzvedne tváře z oblaků
a obloha bude jak skládaná z korálků.

Snad modré barvy má nebe dost,
já chtěla bych do nebe pouze jako host,
podívat se z té výše skrz sluneční svit
dolů na zem,na ten věčný blahobyt.

Přelétávat mezi nebem a zemí,
být jinde a přesto mezi všemi,
pak už jen slunce uloží svou tvář,
tam, kde i ty to dobře znáš.

Zpátky do krajiny snů,
kde není známa dlouhověkost dnů,
tam, kde každý má svůj svět,
tam, kde bych chtěla s tebou být i teď!