Poslední světýlko

Poslední světýlko v mé duši dosvítilo,
zkazit se dá vše, a bolí to.
Už mě neobejmeš, neutřeš mi slzy,
nepolíbíš mě a neřekneš miluji tě.

I to nejhezčí, co v srdci a v mysli jsem měla,
jsem v tu chvíli hodně pokazila.

Ty sám v pokoji na posteli sedíš,
oči pláčou, v zápětí,
a já se dívám na tě a říkám
neplakej zlatíčko, já se vrátím.

Ty už ale nevnímáš má slova,
copak jsem duch? ptám se dokola,
má duše se zvedne vzhůru, a letí ke hvězdám,
tam kde ty se mnou nebudeš.