Stín

Po zdi se plíží, koutům se vyhýbá,
ztracené to žití co v noci ožívá.
Je jako já,já však i ve dne živa jsem,
proč já hloupá ti uvěřila jsem?

Byl jsi jak sen... úžasný princ z pohádek,
ale kde teď jsem? To nevypadá na zámek.
Já slepá byla a navíc na očích pásku,
snad proto jsem ti věřila, když sliboval jsi mi lásku.

Ta láska už je jen troud,co vzal mi řeky proud.
Věřit tak na čáry prokleju tě, místo toho však lehávám v žitě...
... a tiše vzpomínám...