Šeptáš

šeptáš

zvláštní ozvěnu
tvým slovům dává noc
a já poslouchám ten hlas
jak krásně zní

však slova nevnímám

do nebe se díváš
v očích asi slzy máš
a já zastavit je neumím

vím že se loučíš

tolik mě bolí
co říkají ta ústa
která líbat jsem směl

a jsem tak bezmocný

sedíš vedle mě
a přesto se mi vzdaluje
tvá krása nevšední

nevyčítáš, vzpomínáš

smutkem tvá slova zní
i mé hvězdy se rozpíjí
a já vím že je poslední
jasná noc hvězdnatá

kdy mi šeptáš.