- vyznání lásky (156)
- odpusť mi (17)
- sbohem... (59)
- ostatní (87)
- přidat svoji básničku
Básničky
Sedím na posteli a z okna koukám, pochmurnou písničku si přitom broukám.
Přemýšlím, má-li to tak být, jestli mi nemělo alespoň něco po tobě zbýt. Já jsem tady a ty jsi tam, jen co si na to vzpomenu, už slzy v očích mám. Všichni jdou v černém...
Proč dálka dělí naše srdce, proč mobil třímám stále v ruce, několik pismenek od Tebe čekám, snad se jich z konce světa jednou dočkám.
Proč touha rozechvěla mojí duši, snad mé srdce Tvou blízkost někde tuší, proč nemohu stát po Tvém boku,...
Mé srdce krvácí touhou Takovou, po té, co marně hledám, tu kterou stále nemám.
Chci Takovou, co můžu na uvítání obejmout a svou láskou zahrnout. Takovou, které můžu dát pusu jen tak, když ji zahlédnu a pohledem svléknu pak. Takovou,...
Kdyby jsi byl deštěm jarního rána, při každičké bouřce já chodila bych bosá a nahá.
Kdybys byl sluníčkem na nebi a svítil na mě každé ráno, probouzela bych se s nadějí, že jseš to ty a že to nebylo tak dávno. Teď je všechno jinak, je...
Proč mě vzpomínky na Tebe pořád tak trápí?
Proč mi připadá modré nebe, jak pod černou kápí? Proč Slunce krásně nehřeje, tak jak dřív hřálo? Proč každý lásku slibuje a dá jí tak málo? Proč jsi mi dával naději, když neměl jsi mě rád?...
Nevím, jak Ti to říci mám, vždy, když na Tebe vzpomínám, Něco mě u srdce krásně hřeje, a ptám se, láska kde je?
Kam zmizela, ach tak náhle, nevidím ji, snad je támhle? Nebo tady, no kdo to ví, jsem jen blázen bláhoví. Čekám tu na svou tajnou...
Vyhublá na kost, s nejistou chůzí.
Snad ještě nedávno, bývala nádhernou růží. Potkal jsem ji, měla slzy v očích. Hleděl jsem na ni, ona však nevěděla, co s tím vším si má počít. Proč ta růže ztratila trny? Proč neumí se bránit utrpení? Proč...
Způsobil si, že slzy v očích se mi lesknou, že krása okamžiku mnou prostoupila, děláš každou minutu hezkou, Tvá láska mne naplnila.
Jsi jako duha, když déšť se sluncem se mísí, jsi polibek, co spící princeznu vzkřísí, jsi slza, kterou teď v oku...
Jsi má něžná jistota, pro kterou ráno vstávám, jsi má hříšná myšlenka, se kterou si v duchu hrávám.
Jsi jako hudba, kterou si v duchu broukám, vidím Tě ve všem, na co s radostí se koukám. Už jsi pro mě droga, každý den Tě musím mít, potřebuji...
Umíš mě pohladit, umíš se se mnou smát, umíš mě opravdu úpřimně milovat.
Jen Ty víš jaká jsem, to co mě tíží, i přez to tu se mnou jsi, ať mi nikdo neublíží. Jsi moje světýlko, jsi moje naděje, jsi moje sluníčko, co mě vždy zahřeje. Vážím...