- vyznání lásky (144)
- odpusť mi (16)
- sbohem... (58)
- ostatní (85)
- přidat svoji básničku
Básničky
Jsi moje láska veliká, jsi motýl, který uniká, před vodou, která mým srdcem pluje a jeho břehy láskou k Tobě zaplavuje.
Jsi krásná jako růžička, v očku ti svítí hvězdička, jsi hezčí než ranní červánky, hezčí než na obloze beránky. Jsi jako...
S důvěrou se neptej na můj směr, drž se mě za ruku a políbit se dej.
S láskou nezacházím jako by to byl sběr, prosím věř mi a do mých očí se dál ukrývej. Následuj mou lásku do nejtemnějších hor, ukáži Ti jak přišel jsem ke všem veršům, neboj...
Jsi láska, pro kterou chci žít, jsi číše, ze ktere mohu pít, jsi studna, do níž se vlévám, jsi proud, jenž po kapkách slévám.
Jsi květina, jenž stále krásně voní, jsi zvoneček, co přenádherně zvoní, jsi louka, plná neskutečné krásy, jsi potok...
Miluji Tě lásko, teď vím to víc, než kdy jindy, když spaluje mě pocit bezmoci, lži a viny.
Nikdy víc Tě ztratit nechci, milovat a věřit ve štěstí. Láska dokáže nás zradit, ale s Tebou duše, život, svět nebolí. S Tebou poznávám tu lásku, co...
Stojím sama uprostřed ulice, nikdo se z okna nedívá, slyším tu dýchat své vlastní plíce, už se stmívá.
Začíná pršet a já tu pořád stojím, přestávám přemýšlet, snad něčeho se bojím. Uklidňují mě děšťové kapky, které mi po tváří stékají, s...
Starý zámek ztrácí cenu, upadá v zapomnění, byl dlouho jen Tvůj, ztrácí se a Tvůj už dávno není.
Odepsal jsi ho ze seznamu, vyškrtnul jsi ho ze života, nechal jsi ho napospas neznámu, určila to Tvá zvláštní porota. Statečný rytíř bojoval...
Vstávám a je to nejčernější ráno ze všech ran.
Teď už vím, že ať půjdu kamkoli, že Tě nepotkám. Je mi zvláštně, směju se, brečím, je mi na dračku. Odjel si a mě chybí to tvé něžné miláčku. Odjel si a zeptal se: počkáš tu na mě? Já snažila se říci:...
Láska je Slunce, co pálí i bolí.
Láska je květina, co krásně voní. Láska je pohoda, láska je smutek. Láska je motýl i dobrý skutek. Bez lásky žít se nedá. Bez lásky i modř nebe je bledá. Bez lásky žít už nikdy nebudu. Bez lásky nemůžeš říci...
Černá obloha hvězdičkami posetá, v tichu hlubokém duše bloudící, do smutku závojem zahalená nevěsta, a svědomí marně se kající.
Pohleď na to nebe zářící, a odvrať svůj zrak od temnoty, toliko hvězd tvou tvář hladící, když jedna zhasne hned druhá...
Poslední slova jsi napsal, nemám chodit ti na oči, všechno bezdůvodně, dlouho jsi mi lhal, jednou se proti tobě stejně vše otočí.
Tvá láska jsou slova bez citu vyřčená, bodají do srdce přímo do středu, nad pivem nevíš co chceš, nechápeš co bolest...