Kde se stala chyba

Stále jsem nešťastně zamilovaná, i když dá se říct, že už to není takové jako dřív. Ale abych začala od začátku. Jsem holka, co měla celkem dost kluků. Od 15 let jsem si nemusela stěžovat, pokaždé jsem si myslela, že miluji, ale byla to lež.

Jednomu klukovi jsem 2x zlomila srdce a z toho plyne první poučení. Už nikdy nebudu vstupovat do stejné řeky. Pokud nebudu opravdu milovat. Jednou jsem potkala kluka, kterého jsem sama oslovila a po několika schůzkách jsem se do něho zbláznila.

Jednou jsem šla k němu domů a tam jsem s ním zažila to, co jsem nepoznala. Teď vím, že byla chyba hlavně ve mě. Dala jsem mu to, co nikomu jinému moc brzy, ale já ho milovala. Po delší době jsem se s ním chtěla sejít, ale on nepřišel. Plakala jsem a nedokázala pochopit proč to udělal. Nakonec sem se rozhodla, že si ho teda najdu sama a promluvím si s ním.

Když jsem ho konečně našla, ustrašeně se na mě koukal. Vzala jsem si ho tedy stranou a ptala jsem se ho proč, co se stalo a on se jen zmohl na odpověd: promiň, ale ty mě nechápeš. Vím, nikdo jiný by mě také nepohopil, ale já ti to nedokážu vysvětlit takový už jsem.

Koukala jsem na něj a poprvý v životě jsem ty dvě slovíčka MILUJI TĚ řekla, protože jsem je cítila. Možná to byla chyba, ale já chtěla aby to věděl. On mi řekl totéž, ale pak jsme se rozešli. Nehádali jsme se, nekřičeli na sebe jen koukali a mě už došla slova, nechtěla jsem před ním plakat. Po tom, co odešel jsem se v křečovitém pláči skácela na lavičku a plakala jsem. Nikoho jsem neviděla jen jeho a strašně to bolelo. A tak skončil vztah, o kterém jsem si myslela, že bude ideální. Jaká byla chyba nevím, co mu vadilo také ne. Jediné co vím, že jsem udělala dvě chyby. Šla jsem s ním moc rychle a chtěla jsem se s ním scházet často. Už jsou to dva měsíce, ale stále to bolí. Našla jsem jeden citát:

Milovat znamená trpět, toužit a předstírat! Trpět ze štěstí druhého, toužit po tom, kdo nikdy nebude náš a předstírat smích, když srdce krvácí. Človíček, co toto napsal, věděl co píše.

I když je tu kluk, který mě zaujal a s kterým si velmi rozumím a je možné že z toho bude vztah. Tak i přesto nedokážu na něj zapomenout. Zatím co on byl šťastný, rozchod nebral v potaz, tak já trpěla. Stále po něm toužím, stále je to láska. Nikdy se mi nestalo, že bych ho začala neávidět. Byla by to hloupost, i když věta budeme kamarádi bodla jak tříska do srdce.

Směji se jeho vtipům i jeho historkám, přestože mi srdce krvácí. Láska je krásná, ale bolí. Přesto jsem ráda, že jsem viděla a zažila to, co jsem si jen představovala a dělala ostatním klukům.