Je těžké říct sbohem

Přemýšlím, co bych měla napsat na začátek tohoto dopisu. V hlavě toho mám spoustu, ale zároveň prázdnou. Nevím čím to je. Možná tím, že moc přemýšlím. Přemýšlím o jedné věci a jednom člověku - o tobě.

Stále a nepřetržitě si promítám všechno, co jsme spolu zažili. Zdá se mi to jako chvíle. Všechno je těžké, všechno bolí. I ta sebemenší vzpomínka na tebe. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, co bych mohla bez tebe dělat. Jak špatně se budu cítit. Jak láska bolí a bodá. Nikdy jsem si to neuvědomovala a to z jediného důvodu. Měla jsem tebe. Byla jsem plná štěstí a připadal jsem si moc šťastná. Jen jediný okamžik během chviličky mi změnil celý můj život.

Mrzí mě, že jsi mi lhal. Vím, že pravda vždycky bolí, ale určitě ne tak jak bolí nevěra a to, že nejsi se mnou.

Tušila jsem, že není něco v pořádku, ale nechtěla jsem se tím zabývat a mávla jsem nad tím jen rukou. Myslela jsem, že láska je silnější. Věřila jsem v lásku. Věřila jsem v tebe.

Nikdo to už nevrátí. Nikdy už nebudu někoho milovat jako jsem milovala tebe. Přála bych si ti říct že tě nemiluju a že tě už nechci nikdy vidět. Ale chci. Kdybych mohla poručit své mysli, abych už na tebe nemyslela a nemusela se trápit. Chtěla bych zapomenout, tak snadno jako ty na mě. Ale nejde to.

Copak to, co bylo mezi námi nic neznamenalo? Nevěřila bych ti, kdybys mi řekl, že jsi mě nemiloval.

Každou noc usínám se slzami v očích a neplněným přáním. Proč na tebe myslím kudy chodím a cestičky, které nás spolu vedly, mi tě stále připomínají. Zapomněla jsem, že pro tebe je to všechno co bylo mezi námi, pouhá minulost. Minulost, která se nedá vrátit.

Chtěla jsem ti to říct do očí, abys věděl, co vše pro mě znamenáš. Jen chci, abys věděl, že jsem tě milovala, miluju a budu milovat. Chci abych věděl, že pro lásku se musí bojovat. Mé jediné přání je... jsi to ty a proto ti říkám miluji tě.