Zakázaná láska

Sny odešly, naděje se rozplynula a láska vyprchala... Pocit, že vše kolem mě jen tak tiše proplouvá a já nemohu nalézt ten správný smysl života. Po zklamáních člověk přestane věřit v cokoliv, co by ho udělalo štastným. Ani já už nevěřím v lásku a už vůbec ne na tu opětovanou. Protože s láskou si jeden člověk nevystačí. Nemá ji komu dávat! Přestanete věřit i v to, že naleznete člověka na něhož čekáte.

Ale jako kdyby to Bůh chtěl, přivede vám do cesty někoho, kdo náhle změní celý váš pohled na svět... Aniž by jste to třeba vy sami chtěli. Ale nemůžete se bránit proti srdci ani proti tomu co cítí... Ano, i mě se to stalo.

A nevím proč, ale dávám to za vinu sobě! I když vím že srdci neporučím vyčítám si to den co den. Začala jsem mít ráda člověka, který do této doby byl jen mým kamarádem. Vím že to nesmím, už kvůli tomu že je zadaný. Ale skuste poručit srdci! A snažím se nalézt radu pro sebe, i pro ty, které potkalo něco podobného. I když ji sama nechci přijmout, tak nejlepší lék je vidět toho člověka jako někoho špatného a co nejmíň s ním být... Nepřestanete k němu cítit co už je ve vás, ale míň to bolí...