- příběhy a poučení (32)
- vyznání lásky (107)
- odpusť mi (45)
- sbohem (57)
- ostatní (19)
- krátké (10)
- slovenské (10)
- poděkování (3)
- přidat svůj dopis
Láska je slepá
Přátelství může končit láskou, ale láska nikdy nemůže nikdy skončit přátelstvím...
V dnešní době přirozenou součásti života je náš pc či notebook bez něj mnoho lidi nedokáže fungovat ani existovat. Závislost je to stejná, jako každá jiná. Někdo pije, jiný kouří, třetí, si píchá do žíly a tak. Tou samou závislostí je i net, který nabízí nové možnosti. Svět, který byl našim předkům uzavřen, odepřen se stal jim nedostupným.
Dnešní generace je však na tom jinak a net využívá stále častěji pro účely své... Někdo rád pokecá, jiný hledá, další pracuje. Záležitost čistě individuální, ale zároveň přístupná všem. Kdo tvrdí, že net nevyužil jinak, než na práci lže každý z nás alespoň jednou zkusil, jaké to je zajít na chat. kouknout na lidé.cz facebook apod. Každý si ťukne a už jede. Je to jako, když poprvé zkusí potáhnout zachutná a táhne dál a jede tak dlouho, dokud nevykouří celou a stejně to přijde zas a zapálí si druhou. Internet je závislost a droga, kterou berem všichni, aniž bychom si připouštěli jak se na ní stáváme závislými. Poznáme nové lidi, poznáme nový svět, interní svět, který nás stáhne a chytne osloví . Nemůžeme bez něj být, jako ten feťák bez kreku. Kdo tvrdí, že láska přes net neexistuje se mýlí. Já taky nevěřila, dokud jsem nepoznala. Stačí jen ťukat poznávat a zjistíš, že na druhém konci je někdo, kdo to vidí stejně. Říká se tomu spříznění duš9. A už volí jiné písmenka, otázkou však zůstává je tomu opravdu tak.
Miluje i ten druhý mě? Nikdy totiž člověk nepozná, jak ten druhý to na druhé straně bere, a zda to, co píše bere vážně jako to bereme my... Internet v tomto láká je to nový způsob seznámení poznání, nežli znali naše babičky a čím dál více tuto variantu využívají lidé, kteří nemají čas nazbyt a hledají opět štěstí lásku pochopení člověka s kterým mu bude dobře, který jej pochopí osloví a neuvědomují jak je tento interní svět zrání a bolí víc, než láska v reálu přes internet člověk poví, co by nikdy v reálu neřekl nedokázal řičí z očí do oči... a druhý ten druhý, co je na druhé straně dokáže ublížit zranit a srazit na kolena... Internet je zbraň, kterou lze ničit duší psychiku člověka, který se snažil jen najít kousek štěstí hledat nepoznané čekal pochopení a dostal ránu jelikož láska je slepá...
A až jednou pochopíš co život ti dal, že čas byl tvůj nepřítel a někdy i bral. Že láska je vzácná a vzpomínky též tak buď, jak dítě a přej si to zas a dělej, že nevíš, že vinen je čas. Když se člověk zamiluje přes net měl by si dát stop, reset, delete a skončit dřív, než ho láska zničí protože ta přes net pokud není opětovaná, zničí vždy. Hledat nemá cenu. Každému pánbůh nadělil do vínku své. Každý máme na tomto světě svůj uděl, osud předurčen a nelze jej obelstít nelze jej změnit. Je daný, a my žijeme a jedeme podle předem předurčených osnov...
Jedeme, jak nám bylo dáno. Jedeme, aniž bychom si to uvědomovali. Jednou mě napadlo, se hloupě zeptat přítele proč ? A řekl mi - Co k nám patří to nemůžeme nikdy ztratit a co k nám nepatří to nikdy nemůžeme udržet. Proto si nemůžeme vynutit lásku někoho, kdo o nás nestojí, není nám daný. Život je nepochopitelný, krásný, krátký, bolestný a přesto životem za který jsme šťastní i když tvrdíme opak...
Život je jako bonboniéra. Každý máme jinou, každému chutná jinak, ale je naše a my se ji musíme naučit mít rádi, tak aby chutnala... Protože jinak nikdy nebudem šťastní... I osudu a vlastní iniciativou lze ovlivnit cestičku po které šlapeme ... vlastní pílí a úsilím lze ovlivnit štěstí... i když je štěstí pomíjivé... zkusit se má vše!
Neřeš minulost a neptej se, proč stejně jí nezměníš a nevrátíš čas! Neplánuj si budoucnost, nikdy nevíš co se muže stát! Žij přítomností, Žij pro tento okamžik protože to co prožiješ teď už nikdy prožít nemusíš! A zároveň přemýšlej a vyvaruj se stejných chyb a snaž se z chyb, které jsi udělal poučit a nikdy nedělej stejnou chybu dvakrát jak se říká dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, tak nevstupuj protože tentokrát se v ní i utopíš...
Pořekadla nejsou nadarmo. Mají co do sebe a i naše babičky věděli proč nám je říkají... Je v nich pravda jako ve sklence vína a ten kdo tvrdí, že z něj mluvil chlast, je na omylu. Mluvila z něj pravda i když byl na mol, jen to dokázal říct nahlas tak jak by za střízliva nedokázal jelikož si chrání svůj interní svět do kterého vstoupíš lehce přes net... Žádné moře není bez vln... . To vystihuje každého z nás. Nikdo nejsme bez viny a každý máme svou třináctou komnatu ale pozor komu dáváš klíč