Nikdy neříkej nikdy a nikdy neříkej navždy

Ahoj, jsem Marie...
Od šesté třídy základní školy se mi moji vrstevníci posmívaly. Nebyla jsem z bohaté rodiny a moji rodiče neměly na drahé věci jako je Notebook.... každý den jsem od spoustu lidí slyšela, jak moc sem ošklivá a že nikdy nedajdu kluka, kterej mě bude doopravdy milovat...
po základce jsem si našla brigádu a koupila jsem si konečně notebook-jinak sem chodila na net k příbuzným aspoň někdy.

Tenkrát sem si zašla na Lidé.cz uviděla jsem chlapce...
Jmenoval se Radek, byl vážně pěkný bydlel nedaleko a tak jsem si opsala jeho ICQ s tím, že chci někoho, kdo se mi už nebude smát... Začali jsme si psát a vzájemně se poznávat, zjistila jsem, že chodí do školy do města, kde bydlím. Bylo celkem pravděpodobné že se někdy potkáme.

Navrhl mi schůzku... čekal na mě přes hodinu a já nedorazila, bála jsem se že až mě pozná nebude chtít mít se mnou nic společného. Chvilku byl naštvanej a tak sem se mu omluvila, vzal to a psali jsme si dál, poté mi nabídl další schůzku. Dohodly jsme se že budu čekat v 15hodin u místí diskotéky. Utíkala jsem tam takřka na poslední chvíle. Chvíli sem tam nervozně překráčovala ale on nedorazil..

S pláčem sem utíkala domů, napsala mu co se stalo a on mi napsal: že si myslel že máme sraz až o půl 4té a tak tedy dojel. Ten den byl krásnej a víte co začaly jsme spolu chodit.. Dnes je to skoro 3 a půl roku.

Nejhorší na tomto je, že díky některým lidem ze základní školy jsem si strašně zničila sebevědomí a připadám si méněcenná. Strašně to do dneška bolí. Ikdyž vím, že jsem si našla kluka, kterej mi říká, jak moc jsem užasná a krásná. Nikdy mu neuvěřím díky některým lidem.