Proč si mi musel tak moc ublížit?

To, co napíšu do tohoto dopisu jsem v sobě držela už hodně dlouho, dusilo mě to a bodalo zevnitř. Byli jsme spolu třičtvrtě roku..možná se to nezdá moc dlouho, ale i za tak krátkou dobu si mi dokázal ublížit jako nikdo. Milovala jsem tě a ty si mi do očí tvrdíval to samé.Ale člověk, co miluje by se nikdy nezachoval jako ty.
Naše začátky byli jako u ostatních zamilovaných páru. Byla jsem tvá první a byla jsem za to strašně ráda, vážila jsem si tě za to, že jsi nebyl jako ostatní kluci co jim jde jen o to jedno.Ty si ale měl jinej názor a pořád si mi říkal věty, kterými si mi nenápaně naznačoval, že se stydíš za to, že mám více zkušeností.Už tehdy mi možná mělo dojít, co mi jednou uděláš, ale já ti bezmezně věřila.
Začli jsme spolu chodit v únoru, všechno bylo krásný, naše procházky, naše návštěvy našeho společnýho kamaráda, naše milování. Pak nastal květen měla jsem maturovat, tebe k maturitě nepřipustili a já z toho byla moc smutná..myslela jsem, že se navzájem budeme učit a bát se spolu..ostatně skoro všechno jsme dělali spolu.Nastalo mi perné období, měla jsem nervy jak blázen a do toho mi bylo moc špatně což jsem přikládala maturitě, ale až den po maturitě jsem zjistila, že důvod je jiný...když mi vyšel pozitivní těhotenský test nevěděla jsem jestli se mám radovat nebo plakat.Miminko jsem moc chtěla bylo mi skoro 20 a navíc jsem ho čekala s někým koho jsem milovala.Jenže jsem se bála tvé reakce.A oprávněně. Tvoje slova mi řežou do srdce kdykoliv si na ně vzpomenu.
Věty, že jsi moc mladej, chceš studovat jsem s bolavým srdcem akceptovala.
Ten den v nemocnici nikdy nezapomenu, nic horšího jsem zatím nezažilo..strašně jsem chtěla křičet, že to miminko chci, že je moje, že je to můj malinkatej andílek...Ale nemohla jsem ty jsi mi dal pníze, ať jdu na potrat a já si v té chvíly myslela, že tě to taky bolelo, ale teď už si to nemyslím, protože při našem rozchodu, by jsi mi nikdy neřekl to, co jsi řekl.
Po tom zákroku jsem chtěla umřít ..maminka předemnou musela schovat všechny prášky, protože jsem pořád dokola plakala a opakovala že půjdu za svým děťátkem. Nehtěla jsem tě už nikdy vidět, ale ty jsi zamnou přišel...a já ti odpustila.
Další 4 měsíce, které jsme byli spolu byli jako dřív, říkali jsme si jak se milujeme, k narozeninám si mi vyzdobil svůj pokoj svíčkama a kvítky růži, byla jsem s tebou i přesto, co se stalo šťastná.
Ale pak přišel listopad a ty jsi se začal chovat jinak, byl si radši s kamarády než semnou, miluju tě si mi už téměř neříkal, vycítila jsem to a tak sem ti napsala textovku s tím, že tě u sebe nechci držet nasílím jestli už mě němáš rád, že možná budeš šťastnější s někým jiným.Čekala jsem na odpověď a naivně si myslela, že napíšeš, že to není pravda, že mě máš pořád rád, ale ty jsi souhlasil.
Tolik slz jsem ještě nikdy nevyplakala jako onu bezesnou noc. Prosila sem tě ať mi odpustíš, že všechno bude lepší, že budu ta nejhodnější holka na světě...Po týdnu si se semnou setkal, měl si mi říct jestli to ještě zkusíme nebo jestli už je konec.
Seděli jsme vedle sebe a ty si mi naprosto s klidem řekl, že už mě nemiluješ a že se stydíš za to, že jsi spal jen semnou, že chceš mít více holek.
Ani nevíš co jsi tou poslední větou způsobil!...ty jsi mě vnitře zabil, nedokázala jsem se týden ani zvednout z postele nebyla jsem schopna chodit do školy, jen jsem polykala prášky na nervy a nezadržitelně plakala, ptala jsem se proč, proč, PROČ? Potom, co jsem se kvůli tobě vzdala mého andílka malinkýho, abych ti neničila život, mi prostě jen řekneš, že se stydíš že jsi se miloval jen semnou? Ani si neumíš představit jaký to je s tímhle žít...ty jsi teď určitě šťastnej, zřejmně s novou přítelkyní a nevíš, že já stále zaživa umírám. Je to půl roku, co spolu nejsme a potom co jsi mi udělal k tobě už naprosto nic necítím až na tu silnou nenávist. Kolikrát sem měla chuť ti ublížit, pár lidí, potom, co jsem jim tohle vyprávěla, mi to i nabídlo, že se o to postará.Chvilku jsem nad tím i uvažovala, ale nakonec jsem si řekla, že já nejsem zlá a navíc tobě bych ublížit ani nijak nedokázala. Jen doufám, že opravdu platí úsloví, které tvrdí, že boží mlýny melou pomalu a jistě.

Kdybych měla jedno přání ohledně tebe znělo by asi takhle:" prosím ať si jednou uvědomí jak moc mi ublížil" na tvoje "PROMIŇ", které jsem od tebe nikdy neslyšela bych čekala klidně několik let, ale kdybych ho od tebe mohla slyšet myslím, že bych ti i odpustila, tak jako tenkrát, zatím to ale nejde, každá vzpomínka na tebe mi vyvolává pálivý pocit v očích a otázku proč? Proč sem to musela zažít? Datum 3.června je zatím to nejbolestivější v mém životě, do smrti se za něj budu nenávidět a do té doby než jednou uslyším tvé promiň a mé odpouštím ti, nedokážu být šťastná.
Zřejmě se, ale nedočkám.
Toto je mé poslední bolavé sbohem.