Sbohem moje malá

Sbohem moje dcero, když ses narodila byla jsi pro mě ten největší poklad , který jsem kdy měla. Byla jsi poslušná, hodná, svědomitá a moc jsi mě milovala a Tvého brášku také. Od sudiček jsi dostala nádherné dary a čím jsi byla starší tim více jsi je rozvinovala. Malovala jsi, dělala jsi si své návrhy oblečení, šperků později tunning na různá autíčka, zpívala jsi a všechno na co jsi sáhla pod tvými ruky jen kvetlo.

Já a Ty jsme byly více jak kamarádky než máma a dcera. Stála si při mě v mnoha těžkých životních zkouškách a já si toho nesmírně vážila. Já bych pro Tebe položila i život. tak moc Tě moje milá dcero miluji. Vyrostla jsi v krásnou ženu, ale díky Tvému žárlivému přiteli se z Té veselé holčiny stává smutná a nenávistná žena, které krom přítele nic jiného nezbylo. Všeho si se vzdala jenom proto abys nebyla náhodou lepší než On, Až jednou sundáš ty růžové brýle tak se nebudeš stačit divit. Co všechno a koho jsi ztratila. Vzdala jsi se i své maminky, nebot v ní vidíš jen svého nepřítele. Milá Sandro, nevím jestli ty jednou budeš schopná až všechno pochopíš za mnou přijít a požádat Mě za odpuštění.

Pokud tu ještě budu tak si nejsem jistá zato co jsi mi udělala a kolik bolesti způsobila, že tě k sobě přivinu a odpustím Ti. Naděje umírá až poslední. Naše cesty se rozešly. Buď na sebe hrdá moje dcero neboť jsi mě zničila a pro Tebe je to ta ohromná výhra. Tak ted už naposledy Sbohem moje dcero. Máma