Přeji ti, abys ji miloval

Už je to taková doba, tedy alespoň pro mě. Čekala jsem dny a noci, jestli se mi znovu ozveš, jestli cítíš stejně velký a strašlivý cit, jako jsem cítila já k tobě. Ale ty jsi se neozval. Neporušil jsi můj obal a cech samoty. Já to kdykoliv mohla udělat, měla jsem tě na dosah ruky, kdykoliv jsem ti mohla napsat to pitomé ahoj, to naivní jak se máš? Ale já to neudělala. Čekala jsem, jestli mi to napíšeš ty. Protože kdyby jsi si mě vážil a miloval tak moc, jako já milovala tebe, napsal bys, i kdyby to byl konec světa, stejně jako bych to udělala já.

Už jsem se tolikrát dobrošovala tvé nádherné skromnosti, tvé moudrosti, toho kousku něžnosti u tebe vevnitř... Vždy, jsi mi dal, co jsem chtěla, vždy jsi odpovídal, ale takový jsi byl vždy na všechny. U každého, koho jsi potkal a měl si možnost mluvit s ním, jsi byl hodný, dobrý, stejně tak jako vždy. Nikdy si neodpustím svou naivnost, že bych pro tebe mohla něco znamenat. Vždy jsem byla někdo, kdo každý jiný.

Bolest. To je jediné, na co můžu myslet. Ale já se nevzdám. Nikdy ti již nenapíšu, nikdy se již nebudu doprošovat tvé nádherné vzácnosti u mě, nikdy se tě již nedotknu... Ale nikdy také nezapomenu. Když budu umírat, když mi bude špatně, když budu líbat někoho jiného, vždy budu u tebe, protože tys byl ten, který tu byl pro každého a já si to vyložila tak špatně. Jsem štastná, že si toto nikdy nepřečteš. Alespoň nevíš, jak jsi mě, té hrozné ubohé trumpetě ublížil.

Vím, že bys byl neštastný, že jsi někomu ublížil, ale to doopravdy není pravda. To já tě jen milovala. To já můžu
za to, že jsem si tě zamilovala. Jsi tak nádherný. Miluji tě. Pláču pro tebe. Přeji ti do života to nejlepší, tu nejkrásnější a nejhodnější ženu, která by mě naprosto vymetla z tvé dráhy, protože já tam nemůžu dělat ani služku. Vím, že jsi natolik hodný a chytrý, že vybereš tu pravou. Ať je to kdokoliv, přeji ti, abys ji miloval tak moc hrozně a něžně, jako jsem milovala já tebe