- příběhy a poučení (32)
- vyznání lásky (107)
- odpusť mi (45)
- sbohem (57)
- ostatní (19)
- krátké (10)
- slovenské (10)
- poděkování (3)
- přidat svůj dopis
Dlouho jsi čekala na slova miluji tě
Letím si na obláčku a pozoruji jak lidé prožívají svůj dnešní den. Někteří spěchají, jiní jsou zase smutní a nešťastní. Proč holčička drží svou maminku za ruku a volá ji, i když už ji nikdy neuslyší? A proč v přepychovém paláci na druhém konci světa dcera sultána má vše na co jen pomyslí?
zvláštní...
Pluji dál, nad Paříží se zatahuje. Pozoruji milence co se drží za ruce a kráčí si to napříč náměstím. Zima je neodradila, láska je hřeje, usmívám se, alespoň někde štěstí je.
zvláštní...
Vítr mne stáčí na východ kde země obklopená vysokými vrcholky svírá nebohá města pod sebou. Přírodní krása nezná mezí a Rakousko je toho skutečným důkazem.
zvláštní...
Blíží se večer a stín pohlcuje zemi. Mráček směr nezměnil a pokračuje dále na východ. Chystal jsem se už spát, když v tom najednou z nebe padala hvězdička... Zastav! Vítr přestál vát a mráček zůstal stát. Hledám místo dopadu hvězdičky, ale nemohu ji nalézt, jakoby se rozplynula a svět pod mráčkem ji pohltil. Musím za ní, musím jí najít, i za cenu toho, že už se sem na mráček nikdy nevrátím. Seskočil jsem z něj hledat tu krásu. Celé roky jsem hledal, lidí sem se ptával, šílenec jsem byl v jejich očích. "Prý otoč se cizinče a vrať se zpět odkud si přišel, zde štěstí své nehledej".
Zvláštní...
Už je tomu přesně pět let co mráček odplul, už je tomu přesně pět let co marně hledám hvězdičku. Nakonec jsem byl nucen stát se jedním z nich, stát se člověkem.. .Začal jsem chodit do práce, získal jsem si přátele a žil jako průměrný člověk na zemi. Z hledání hvězdičky se stala myšlenka, z myšlenky vzpomínka a ze vzpomínky sen…
Zvláštní...
Našel jsem si dívku, poznal její rodinu a věci, které byli zprvu nejasné se zdáli naprosto zřetelné. Na hvězdičku jsem zapomněl, na mráček jsem zapomněl na to kdo jsem sem zapomněl. A pak od toho osudného setkání, kdy uběhlo mnoho let, jsem poznal tebe. Když jsem Ti pohlédl do očí bylo jasné, že ty jsi ta, kterou jsem celé roky hledal, že ty jsi ta nejkrásnější hvězdička kvůli které jsem opustil mráček a vydal se na svou pouť jsem mezi lidi.
Tvá krása Tě prozradila, tvé dokonalé oči, vlasy i tvář, to vše tě prozradilo.Má nejkrásnější, proč mne jen tehdy nenapadlo, že se můžeš přeměnit v lidskou bytost? Proč mne to tehdy nenapadlo? Celé roky jsem hledal něco, co už dávno není, celé roky jsem hledal krásu ze které si vzešla ty…
Ano, jsi to ty, má krásná...Tvůj původ není ze země, ale z hvězd. Bývala jsi nejkrásnější hvězda mezi tisíci a já Tě ze svého mráčku převelice obdivoval...
Jak se planeta otáčela byla jsi pořád jinde, ale já putoval s tebou.Vždycky jsem rozfoukával vítr směrem kterým bylo potřeba abych tě v noci mohl zase vidět. Jednou jsem tě viděl nad polární bouří v Antarktidě, „bylo to překrásné“ , jindy zase nad rozbouřeným oceánem kde delfíni skákali do západu měsíce. Avšak nikdy jsi nebyla krásnější jako si nyní. Když stojíš přede mnou, mám chuť Tě líbat a nikdy nepřestat...
Není to zvláštní?
Čas si plynul a já trávil chvíle s Tebou jak to jen šlo.Tolik zamilovaných úsměvů a pohledů jsem Ti věnoval, tolik polibků a pohlazení, bylo to jako v krásném snu, vše tak kouzelné a malebné, že i ten nejdokonalejší obraz by naší lásku nedokázal zobrazit. Byla jsi ženou mých snů a já, já už ani nevěděl co je důležité, byl jsem až příliš zaslepen Tvou krásou, která se mohla rovnat jedině s krásou Tvého srdce.
Vždycky jsem se bál vyslovit to slovo, protože jsem si myslel, kolik strachu a pochybnosti to přinese.Vždycky jsem se bál říct, slůvko naplněné kouzelnými písmenky, protože jsem se bál, že není správný čas, avšak po uplynulém čase stráveném s ní, jsem si uvědomil, že již nadešel.
"Miluji Tě má hvězdičko" vždycky jsem Tě miloval, už tehdy na mráčku jsem věděl, že Tě miluji a mrzí mne, že Ti to říkám až nyní, avšak zamilované srdce muže je velmi těžké vyléčit a já se tak bál, že má láska k tobě nebude oboustranná, že má láska k tobě zůstane bez odpovědi jako ten hlas, když jsem zvolal tvé jméno uprostřed jezera mezi horami.
A tak navzdory osudu a okolnostem, do celého světa naposled volám... Miluji Tě z celého svého srdce