I po letech se máme rádi

Já byla sama, ona byla sama a poznaly jsme se snad nejhorším způsobem jak jen to jde: Online.

Začalo to psaním a sladkými přezdívkami. Poté tu nastal den D. Naše první setkání bylo to neuvěřitelné. Jak jsem se k ní přibližovala myslela jsem, že mi srdce vyskočí z hrudi. Bála se a ve skutečnosti jsem se chtěla otočit a jít zpátky domů, ale neudělala jsem to. Do dnes si pamatuji, jak se mi ulevilo když jsem ji spatřila. Na sobě měla tu svoji příšernou zelenou bundu a vytahaný kalhoty, přesto ji to slušelo.

Naše láska nás tak zaslepila, že jsme na sobě neviděly žádně chyby, byly jsme pro sebe dokonalé! Její hnědočervené oči mě hypnotizovaly pokaždé když se na mě koukla. S ní jsem byla jeden člověk. Bez ní? Teď nejsem už nic. Má radost ze života se vypařila jako pára nad hrncem. Když mi napsala měla jsem pocit, že začnu radostí křičet. Začala jsem se hned usmívat, hned jsem měla krásnější den, když jsem zjistila, že na mě nezapomněla. Náš vztah ukončila jiná osoba. Byla bych ráda kdyby se tohle nikdy nestalo.

Jediný vzpomínky, který nám zůstaly je pár písniček. Jediný kontakt jaký máme mezi sebou je telefon v ruce s připojením na internet a nekonečné psaní. Jednou moji nejoblíbenější vzpomínkou jsou tvoje hnědočervený oči, tvůj líbezný hlas, který mě uklidnil i v těch nejhorších situacích. Tyto vzpomínky na tebe mě dělají aspoň trochu šťastnou.

Děkuji za to že jsi.