Mám tě strašně, ohromně moc ráda

Nejsem žádná rozená spisovatelka a tohle ti stejně v životě nepošlu, ani neřeknu a nakonec se tomu třeba za pár let budu smát...

Každej člověk a to nezáleží na pohlaví by měl kamarádit jak s klukama tak s holkama. Já samozřejmě s klukama kamarádím, ale u tebe se mi to nějak vymklo z rukou. Začala jsem ti říkat úplně všechno, z čeho jsem měla radost, ty jsi ji pak měl se mnou, i co mě trápilo a to ses mi vždycky snažil zvednout náladu a nutno dodat, že se ti to taky v 99 procentech povedlo. A děláš to doteď.

Když jsem tě poznala..... no spíš, když jsme si začali psát měla jsem pocit z toho, jak ses choval, že ty bys nechtěl bejt jenom kamarád, ale ty víš že já jsem to nikdy nepoznala. Ne, že by jich bylo nějak moc, ale já od sebe všechny kluky vždycky odehnala. Ty asi nejsi výjimka, na druhou stranu vydržel si to ze všech nejdýl. Žádná, žádná, fakt žádná sebe větší kamarádka toho o mně neví tolik. Neříkám, že víš kdejakou blbost a prkotinu, to by zas bylo silný tvrzení. Ale ohromně si tě vážím za to, že i když si měl tu možnost říct cokoliv z toho, neudělal si to. Nejsem jedna z těch , co tvrděj, že jsou bezhlavě zamilovaný na celej život, vždyť určitě ještě potkám spoustu úžasnejch kluků...

Je to zvláštní , neznala jsem tě skoro vůbec, vlastně vůbec a najednou postupem času.... jojojo ráda prohlašuju, že jsem se zamilovala třeba do páru bot ve výloze nebo do hokejistů národního týmu... tebe jsem si strašně oblíbila nejdříve jako kamaráda, ale už tě prostě dlouho za kamaráda neberu, jsi ten nejhodnější, nejskromnější a nejohleduplnější kluk co znám, zkrátka v mých očích ten nejlepší.

Dlouho jsem si říkala co to blbneš holka, ale s každou další zprávou co jsem od tebe dostala jsem se víc a víc zaláskovávala. Vždyť není ani nějak hezkej jsem si říkala, ale znáš mě, já jsem pak začala hledat to pozitivní, teda v tomhle případě bych měla napsat spíš to hezký... vlastně nevím proč sem to neudělala hned... no nic... a když jsem tě pak tuhle, jak jsi mi dával ten dárek objala a držela jsem tě, tak i po těch 5 minutách jsem tě nechtěla pustit... po 5 minutách, kdy jsem tě pustila si tam trpělivě stál a usmíval se.

Jsi společenskej a rád obklopenej kamarádama i kamarádkama a nějakou si nakonec určitě vybereš... nějakou míň stydlivější, konec konců i chytřejší a průbojnější, která se nebude moc hádat.

Já vím, že si nemám na co stěžovat. Ty víš, že se všeho bojím, i toho kdybych ti cokoliv co jsem tady napsala měla říct do oči, protože bys mi na jednu stranu sice nechtěl ublížit, ale na druhou bys nechtěl, abych si to co říkáš nebo píšeš vyložila nějak špatně.

Takže abych to shrnula, mám tě strašně, ohromně moc ráda.