Vrať se mi

Přemýšlím, co bych měla napsat na začátek tohodle dopisu. V hlavě toho mám spoustu, ale zaroveň mám hlavu prázdnou. Nevím čím to je. Možná tím, že moc přemýšlím. Přemýšlím o jedné věci o jednom člověku... o Tobě!

Stále a nepřetržitě si promítám všechno, co sme spolu zažili. Zdá se mi to jako chvíle.

Všechno je těžké všechno bolí i ta sebemenší vzpomínka na tebe. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, co bych mohla dělat bez tebe, jak se budu cítit špatně, jak láska krutě bodá a bolí. Nikdy jsem si to neuvědomovala a to z jednoho důvodu, že jsem měla tebe. Byla jsem plná štěstí a případala jsem si moc štastná, ale jediný okamžik a během nejmenší chviličky se změnil můj život. Mrzí mě, že si mi lhal. Vím ,že pravda vždycky bolí, ale určitě ne tak moc jak bolí nevěra a to že nejsi se mnou.

A já se tak těšila. Těšila se na další společné a krásnější chviličky. Nechápu už ani sebe. Cítila jsem, že není něco v pořádku, ale co mávla jsem nad tím rukou nezabývala jsem se tím. Myslela jsem, že laska je silnější. Věřila jsem v lásku. Věřila jsem v tebe...

Ale marně... cítím se jako ten největší blázen, ten nejsmutnější blázen na tomhle světě. Už mi nemá, kdo říct zlatíčko.

Nikdo to už nikdy nevrátí. Nikdo mi tak sladce říkat nebude. Nikdy nebudu tak štastná jako stebou. Už nikdy nikoho nebudu milovat tak jako tebe. Už nikdy.

Přála bych si ti říct nechci tě už nikdy vidět. Ale chci. Kdybych tak mohla poručit své mysli, abych už na tebe nemyslela, nikdy bych se tolik netrápila. Chtěla bych zapomenout, tak jako ty na mě... jenže to taky nejde nedokázu to a ty to víš! Cožpak to, co bylo mezi námi nic neznamenalo? Nevěřila bych ti v tom kdyby si mi řekl, že si mě nemiloval.

Každý večer usínám se slzami v očích a s nesplněným přáním. Proč neustále kudy chodím na tebe stále myslím a cestičky, které vedly i nás dva, mi tě pořád připomínají každičké místo, které den, co den vidím den, co den pláču a to jen pro tebe. Já zapomela vždyť pro tebe, co bylo je už pouho pouhá minulost. Proč najednou se přetvařuju. Přoč, když někdo se mě zeptá jak mi je, tak i se slzami říkám mám se fajn, i když dobře vím, že tomu tak není.

Občas mám chuť něco rozbít. Nedokážu se z toho vyplakat, už mi nestačí ani hlasivky, abych se vykřičela. Nepomáhá ani to, že se každýmu vyzpovídám. MILUJU TĚ. Co je na tom tak složitého pochopit, že tě jedna moc zoufale zamilovaná holka má natolik ráda, že by ti snesla modré z nebe.

Proč, když si věděl, že mi ublížíš tak si to udělal? Já bych byla schopná odpustit všechno. Však už celý svůj život odpouštím. Stačilo by jedno slovo a změnil by si všechno. Chtěla jsem jen jednou být s tebou štastná. Neubránim se prostě slzám kdekoliv a kdykoliv. Stačí si jen vzpomenout, že nejsi můj.

Chtěla jsem ti to povědět do očí vše, co píši vše, co pro mě znamenáš, ale asi by si nestál se sejít. Proto ti to píši. Tak ti to asi zkrátka napíši. Stejně by ses mi asi vysmál, vysmál by si se mým citům, mému přání. Mým citům které ještě stále žijí, jako je v srdci stále misto pro tebe, ale to uz jen na tobě.

Klidně se směj, jen chci aby si věděl, že pro lásku se má bojovat. Jediné mé přání je ...jsi to ty... a proto ti znovu říkám Miluji tě!