- vyznání lásky (144)
- odpusť mi (16)
- sbohem... (58)
- ostatní (85)
- přidat svoji básničku
Básničky
Proč jen já a ne někdo jiný, kdo by uměl žít v zapomnění.
V zapomnění na všechno to krásné, kdy mé oči i ty tvé byly tak jasné. Všechno bylo okouzlující, jako nápoj kouzelně opojný. Nápoj z čisté a tiché lásky, která kreslí do úsměvu vrásky. Lásky,...
Nemůžu spát, nemůžu jíst, nemůžu ani nic číst.
Co se to děje, ptám se sama sebe. Když láska do života vkročí a hlavu zatočí, nevnímáš na pravo ani na levo. Jsi jen ty a on, jako v oáze zelený strom. Spojení duší, to lásce sluší, láká srdce vytáhnout...
Láska je křehká jak křídla motýlů, stačí jeden špatný pohyb a motýl odletí.
Nelze se dotknout jeho křídel bez trestu, nelze zapomenout na jeho krásu, trestem zůstávají vzpomínky, které připomínají velkou lásku. Chybíš mi, vrať se mi. Vrať...
Rok okolo sebe mlčky chodíme, co přijde za pár let však nevíme.
Začalo to zcela nevinně, pak spolu jen tak randíme. Jeden výlet na skálu, a nehrál sis na fráju. Před mým domem si mne políbil, v ten moment ses mi zalíbil. Každý den s...
V noci nespím, jen bdím a přemýšlím, Na budoucnost myslím a o nás sním.
Pomalu ale jistě mě přemáhá splín, ptám se sám sebe, jestli dotýkat se tě ještě smím. Bez tebe nemohu spát a připadám si sám, jsou to jen temné noc,i co nezvládám. Chybí...
Na chvíli mít tu moc zvládnout pár zázraků, napsala bych pro Tebe červánkem do mraků, že tebe miluji, vryla bych do nebe, ať všichni vidí, že žiji jen pro Tebe.
Večer bych pohrála si s tou hvězdnou oblohou, poskládala jen pár hvězd v souhvězdí...
Vím, je to sen, ten spoustu let mám, je v něm obraz, co objímá rám, plátno sluncem září, tu dokonalost znám, olej s dívkou půvabnou v tom snu vídám.
Hra světla a stínů, to jen štětec maloval, svými tahy, tou rukou, barvám příběh dal, s citem...
Krajinou jdu oblaka plynou mi nad hlavou a náhle.
.. Jako by někdo zašeptal... Sluchu nám dopřej člověče... Nespěchej tvůj čas neuteče... Asi propůjčil jim větřík svůj hlas... V nitru mém způsobil vzrušení... Nádherný duševní jas... Zastavím... Kroky...
Jsi hebká jako poupě rosou smáčené, růže mezi plevelem průměrnosti obklopené.
Světle vlasy proud větru hladí, tajemné oči do noci svítí, v mém snu žhavost slzy chladí, když mé rty tvůj polibek cítí. Jsi mi tak blízká a přece tě neznám...
Červenec ponurý, tak chladný, je dešťů čas to jen z lásky zůstal, hrdličky smutný hlas slábne s ozvěnou, vzpomínky v dešti kvetou zas krůpěje co zůstaly, bolest ožívá, v pavučinách řas… …Jen tichý blázen, co zůstal, dál životem kráčí svraštělý?
...