Básničky

Sedíc sama ve své kleci, pohled do prázdna upírám, samotu ani touhu již cítit nechci, podívaná je u konce - umírám.

Ta touha mi spálila duši i tělo, naději přikryla pláštěm naivity, tolikrát se mi strachy křičet chtělo, a všichni věděli...

Psát začínám to snad ještě smím.

Odpověď nečekám už ti nepatřím. Možná, že jsi spokojen když víš jak celý den na tebe myslím. Vím kdo to zavinil že už mě nemáš rád - doufám žes pochopil Nechci ti v cestě stát, tak tedy zůstaň sní, můj dopis poslední...

Proč mám ráda snění, když spánek krade čas?

Vždyť ve snech pravda není, to ví každý z nás. Proč se slunce večer vždy k obzoru sklání? Proč není, kdo by brečel jen pro sněhu tání? Proč kvůli lásce já se trápím a Ty mi nejdeš vstříct? Proč...

Jsem abych dávala jistotu, pro lásku žila, stála tu.

Když jiní tu pro tebe už nejsou. čisté srdce mít, moci toužit a snít, nemůže ti dát, nejsi hoden, ublížil jsi, zranil jsi, jak můžeš mě chtít? Oči jako kousky ledu, v duši stín, dát...

Odpusť mi, ztratila jsem lásku k tobě.

Odpust, zemřela, je ted v hrobě. A jen já tam kytky nosit smím, at dělám, co dělám, už ji nevzbudím. Možná to tak mělo být, já tě dál už nemůžu mít. Byla to chyba nebo jen osud, já prostě nemůžu, jiného...

Život bez Tebe?

Nebyl by! Snad jako: Běžet za Tebou a nevědět kam... Snít sny o tobě a být bezesná... Cítit lásku a nemít srdce... Chtít darovat ti vše a nemít nic... Držet tě za ruku a být sama... A proto jsi můj, můj, můj... Tedy jestli chceš... Chceš?...

Až jednou sklopím zrak k zemi a tiše řeknu.

.. smutno je mi, až zoufale se budu ptát, čeho si mám vážit a čeho litovat snad potom přijdeš ty, kterého dobře znám, a pomůžeš mi zničit žal co v sobě mám. Já chtěla bych být alespoň jedenkrát vítězem,...

Miluji Tvé ruce na mém těle, Miluji i Tvé oči nesmělé.

Občas i slzy tajím, Jen řekni, jak se jich zbavím? Stříbrný měsíc mě jediný sleduje, I já jeho, jak po nebi putuje. Můj sen je žít po Tvém boku, Už nejdou tajit slzy v oku, Samota a...

Dívá se přes mlhu ze slzí, jako slunce, když nahlíží z oblaků, smutek nad jeho rozchodem nemrzí, Neví on ani netuší, že v lůně již vznikl zázrak všech zázraků.

V budoucí bolestí rodících matek, plna nových neznámých chutí, vůní, pocitů, sama...

Tady nelze NIC říci.

Sám bych nevěděl co dělat, být v podobné situaci. S každou zprávou čekat, že se něco změní? Tohle nemá vysvětlení. Ale zkus se na něj neupínat, rozhlížej se jinde. Zkus zapomínat. Snaž se pohnout, učinit ten krok. Správně...