Už žádná ale

Znám jeden pravdivý citát, 2 dopisy se píší nejhůř. První a poslední. Bohužel ti nepíšu první, ale ten poslední.

Nejdřív jsme se nenáviděli, nemohla jsem tě vystát, pak jsme se zpřátelili a pak jsme se jednou začali líbat a pak se to stalo znova a tak se to táhlo strašně dlouho. Oba jsme se snažili přesvědčit sami sebe, že jsme kamarádi. Ty jsi měl holku, já svého kluka. Jenže láska a přátelství se vylučují a já tě miluju.

Nedávno jsi mi řekl: Miluju tě už dlouho, ale nevěděl jsem jak ti to mám říct. Byla to neskutečná exploze emocí, řvali jsme na sebe, jak se milujeme. Pak jsme se navzájem málem zmlátili a pak jsi mě políbil. Prožili jsme spolu nádhernou noc. Druhý den ráno to bylo nádherné. Otočit se na posleli, otevřít oči a vidět člověka, kterého miluješ.

Hodně se toho změnilo. Nechceš se mnou být. Tvrdíš, že nemůžeš, že by se chozením vše zničilo, ale promiň, to já nedokážu. Nedokážu po tom všem, co se stalo tolerovat tvé přítelkyně. Pocit, že nalháváš lásku jiné. Miluju tě! Ale najdu si někoho, kdo miluje z celého srdce a neexistují pro něj žádná ALE!