Byla jsem jen druhá, já to vím

Do mého života jsi vstoupil nečekaně, tak jak se říká, že když to nejméně čekáš, někdo se v tvém životě objeví. Ač mám srdce plné žalu, děkuji, že jsi vstoupil. Vím, že to bylo těžkých 16 měsíců, ale sem tam se najdou světlé okamžiky našeho "společného" života, na které se snad i vyplatí vzpomínat.

Když jsem tě poznala, oba víme, že jsem to spíše brala jako úlet, ty zadaný s dítětem a řečmi, typické každému zadanému chlapovi, ale byla s tebou sranda a já se vedle tebe cítila dobře. Pak přišla moje zlomenina, bůhví jak by vše jinak dopadlo, ale v této době jsem se na tebe moc upnula, ani si neumíš představit jak moc jsi mi pomohl, že jsi se mnou trávil čas, že jsi mě navštěvoval a necelé dva měsíce od našeho seznámení jsem už věděla, že jsem zamilovaná, snažila jsem se tomu bránit. Věděla jsem, že nemohu, ale nešlo to, chtěla jsem to hrdě ukončit a proto ti napsala to co napsala, a pak se stalo to, co nás pronásledovalo až dodnes. Nevím proč jsem se tak oddávala tomu démonu, ale stalo se, minulost nezměním a čas též nevrátím (a tak moc bych si přála, potkat tě znovu a vše začít jinak).

Cením si tvé druhé až bůhví kolikáté šance, vždy jsem to chtěla změnit, nechtěla jsem se takhle k tobě chovat. Vím, že není omluva, že já jsem v něčem viděla důvod, že se tak chovám, ale pro lásku boží, je to pravda. Ublížila jsem ti ve více věcech a jsem si jich vědoma a přiznávám je. Ať už to bylo přiměřené, nebo přímo příšerné, nic mě neomlouvá. Miluji tě a tolik si tě vážím a i přes to jsem ti byla schopná říct plno ošklivých slov, mstít se ti prozrazením našeho vztahu a tvého chování vůči přítelkyni, prosím odpusť Bylo těžké o tebe přijít, myslela jsem, že jsem silnější, ale ukázalo se, že na tenhle vztah nemám povahu.

Kdyby jsme to skončili nebo spíše ty, už v tom srpnu, možná bychom dnes byli už v pohodě, místo toho já trpím a brečím, a ty všude blokuješ a nadáváš, ale nedokázala jsem bez tebe být, i když tedy o sobě vím, že na takový vztah nemám povahu, vždy jsem byla šťastná, že jsme spolu, že si píšeme, nebo voláme, že přijdeš a hrajeme žolíky a strašně tě těší jak neumím prohrávat.

Nikdy si neodpustím, že jsem se sama připravila o takového muže! Když pominu zášť, kterou teď vůči tobě mám, tak až na tvé lhaní a nevěry (vím, že ne vůči mně), jsi hodný a rozdal by ses, jsi šikovný a ochotný, vtipný a hravý a věřím, že i milující, možná si mě miloval, věřím ti to, ale v takovém vztahu, který jsme spolu měli, to chtělo dávat více najevo, ale třeba ani to by nepomohlo. Nevím, ty nevíš a už ani nikdo vědět nebude. Bolí mě, že miminko nebude tvé, měl to být náš Vojtíšek a Tomášek měl být "velkej prima brácha" Radši bych si nechala dát 300 ran bičem, než být bez tebe, ale už je pozdě.

Děkuji ti, že jsme měli ještě krásné Vánoce, byli jsme jak manželé po 30 letech, ale bylo to krásné. Samozřejmě žádný z tvých dárků (ať těch vánočních, nebo jiných) jsem nevyhodila. Je to to jediné co mi po tobě zůstalo, tedy materiálního. V mých vzpomínkách budeš už navždy! Vše zlé v tuto chvíli jde stranou a ponechávám si tě jen v tom dobrém a čistém jako lilie. Vím, že máš dobrou duši a bůh mi tě seslal, abych si asi uvědomila co je ve mě špatného, promiň, že jsi to odnesl zrovna ty. Zasloužíš si někoho, kdo tě bude milovat, ale dokáže ti veškeré, pro něj tvé neduhy, říci normálně. Vinu dávám sobě a démonu jménem alkohol!

Buď brzy šťastný, poté budu i já, i když milovat tě budu hodně dlouho, přeji ti opravdu a upřímně v další cestě životem jen to nejlepší.

Jsi má životní láska a tak jako jsem takhle nikdy v životě ještě nemilovala tak nikdy na tebe nezapomenu, moc tě miluji.