Jsme spolu a přesto každý sám

Sedíme teď v jedné místnosti, ale přesto každý na druhém konci. Jsme oba v jedné místnosti, ale přesto je tu ticho - ticho jako v kostele. Dokonce ani pohledem o sebe nezavadime.

Sedím tady a myslím na nás dva, pamatuješ když jsme se poznali? Jen ty si uměl upoutat mou pozornost tím nejoriginálnějším způsobem. Ikdyž už jsem na lásku přestala věřit, jen ty si mi stále ukazoval že tady je a že je tu jen pro mě, že jsi tady ty! Víš nechtěla jsem věřit, vidět ani cítit že něco tak krásného, v dnešním krutém světě, plný bolesti a zklamání ještě stále je. Nevzdal si to a o naší lásku stále bojoval a já tě začala milovat jako nikdy nikoho na světě, slovy mi nikdy nešly vyjádřit mé city, promiň.

Odjel si daleko a já se bála jako nikdy v životě. Bála jsem se ze zapomeneš, bála jsem se že už nikdy neucítim tvé něžné objetí, bála jsem se že už se nikdy neuvidíme. Když jsme se poznali, bylo ve mě příliš bolestí a nikdy jsem si nepomyslela, že může být i horší. Bolest že tě už neuvidím mě svírala každým dnem víc a víc.

Pak si mi ale řekl tu nejkrásnější správu na světě: prijed tu za mnou. A já byla to nejšťastnější stvoření na světě!

Říkáš proč to píšu? Když jsem přijela, stalo se mezi námi malé nedorozumění a od té doby - bál ses, ale vždy přeci zbytečně lásko moje.

Vím, dělala jsem chyby, které ti ubližovaly. Ty jsi úplně jiný než kdokoli jiný a proto to bylo nevědomky zlatíčko, začínala jsem si teprve zvykat a přijmout to že je tu opravdu někdo, kdo mě opravdu miluje, na nic si nehraje a vždy stojí při mě ať se děje co se děje. Tohle všechno bylo pro mě úplně poprvé.

Moc ses snažil ze všech sil abych byla šťastná a já se slovy nedokážu omluvit jak moc mě to mrzí a nevím ják se omluvit. Potkalo nás štěstíčko a já chtěla věřit tomu že náš malinký brouček, bude jedna velká změna pro nás oba. Dodnes ti říkám že nevěřím, že má někdo lepšího přítele než já. Pomohl si mi strašně moc, když už jsem nemohla byl si tu ty a podal mi pomocnou ruku, byl si mi oporou.

Vše se tak rychle zvrtlo. Stalo se mezi náma tak moc. Nikdy jsem nevěřila, že by jsme snad ještě mohli být spolu, chtěla jsem zapomenout. Odpusť.

Stále ve mě vidíš bezcitnou... A já se jí asi stala bylo mi jedno co dělám. Byly mi jedno následky, které s toho plynulý a vrátila jsem se do doby než jsme se poznaly. Možná jsem si ani nechtěla uvědomovat co vlastně dělám a komu tím ubližují.

Ale přesto si o naší lásku začal znova bojovat a já znova nevěřila a bála se. Bála se toho co bude. Mé srdíčko mi říkalo jiné věci než má hlava. Říká se vždy poslouchej své srdce! Ale přišla jsem na to, že to není pravda! Srdíčko jsem měla zmatené Děkuji že i přesto si to nevzdal zlatíčko děkuji. Bylo nám spolu tak krásně. Pamatuješ? Když jsme spolu papali ty štrudliky? Bylo nám tak krásně. Prožily jsme spolu ty nejkrásnější chvíle a mé srdíčko mi řeklo, že tě nikdy nepřestalo milovat. Byla jsem si jistá že teď už vše bude jiné, pamatuješ? Samou radostí jsem ti skočila do náruče, když jsme věděli ze zas budeme spolu.

Věděla jsem a byla jsem si jistá tím, že teď už to bude jen krásné a vše co jsi pro mě kdy dělal ti dvounásobně vrátím, moc jsem si přála a chtěla tě už dělat jen šťastným. Proč? Proč to tak zase je? Proč si nebyl takový jako předtím a pročpak si nenechal minulost za námi? Tolik jsem si přála dělat věci, které jsem kdysi nedělala a naopak nedělat věci které jsem dělala.

Zlatíčko moc bych si přála pro tebe dělat věci které si přeješ a moc bych si přála dělat tě šťastným.

Za všechno se ti hrozně omlouvam a chci to vykřičet do celého světa. OMLOUVÁM SE... Srdíčko moje. Moc tě milují a moc bych si teď přála abych s té hromádky, která nám teď zbyla postavit jednu velkou pevnou zeď o kterou se můžeme opřít oba dva a nikdy už nás nerozdělí, pouze od naší minulosti. Chci vzít hodně tvrdou maltu a zalepit všechny ty díry a chyby. Hodně pevnou maltu aby už vše jen drželo vždy po hromadě úplně na vždy.!

Teď tu jen sedím a čekám prosím odpusť mi! A dovol mi konečně vše napravit, moc tě tu teď prosím! Miluji tě.