Jsi můj anděl

Když sám brouzdám ulicemi, krajinou i životem. Sem tam bez cíle, kopnu na zemi do kamene a dívám se jakou rychlostí letí. Letí stejně tak rychle jako můj čas i život na Zemi.Občas odvrátím pohled svůj k nebesům, zadívám se na oblaka, která plynou po modré obloze. Zapřemýšlím zda je tam něco na hoře, o čem se jen povídá a je jen v pohádkách.

Když jsem jednou ulehnul k spánku pod hvězdnou oblohou, zdál se mi překrásný sen.

Viděl jsem ve snu jak se z oblohy k zemí snáší něco neobvyklého a nezvyklého. Bylo to daleko od mého pohledu, vypadalo to jako stovky, tisíce, milióny teček na modré obloze. Každou vteřinou se to zvětšovalo a přibližovalo. Stál jsem nehnutě a sledoval ten úkaz na obloze se zatajeným dechem. V první chvíli jsem si pomyslel, že je to hejno ptáků, kteří brouzdí sluncem zalitou oblohou. V jedné chvíli se ty body spojily, vytvořily kruh na obloze. Pohled na ten úkaz byl fascinující a nezapomenutelný. Cítil jsem jak se atmosféra kolem mě začíná měnit v něco co se dá jen stěží popsat, zalil mě nezvyklý pocit, nevěděl jsem zda se mám bát, radovat, plakat nebo smát.

Ve vteřině se ty bytosti rozletěly do všech světových stran jako by každá měla a letěla za svým určeným cílem. Jen jedna jediná zůstala stát nehnutě nade mnou v několikametrové výšce. Až všechny bytosti zmizely za horizontem a ztratily se mi z dohledu, pak ta jediná se začala pomalu snášet směrem k zemi, k místu kde jsem stál já. S takovou lehkostí a elegancí kterou jsem doposud nikde neviděl. Když se blížila ke mě blíž, začínal jsem rozpoznávat siluetu toho zvláštního tvora.

Měl tvar lidského těla, ze zadní části těla měl roztažná křídla. Nebyl to pták, ale anděl. Pár metrů nad mou hlavou zůstal stát. Rozpoznal jsem tvar těla i křídel. Anděl měl křídla poseta nádherným bílým peřím, které lehce vlály a rozrážely proudy horkého letního vzduchu. Měl tvar krásného ženského těla, kadeře bílé, které vlály na všechny strany. Proti svitu ostrého slunečního záření jsem neviděl anděli do tváře. Snažil jsem se vstoupit do jeho stínu, abych uviděl jeho tvář. Díval jsem se na něho a něco tak překrásného jsem ve svém životě ještě neviděl. Anděl měl tvář nejkrásnější panenky na světě, nádherné rty, s překrásným úsměvem, vlasy blond a kouzelné modré oči jako azurové nebe nad hlavou. Pomalu ke mě natahoval svou krásnou ruku. Chtěl jsem se ho dotknout a proti jeho ruce natahoval svou.

Ve chvíli kdy se naše ruce setkaly, dotkly se dlaněmi, ucítil jsem andělovu hebkou a jemnou pokožku. V té chvíli jsem začínal věřit na zázraky a že někde existují schody do nebe. Ve chvíli dotyku našich dlaní se anděl rozplynul a zmizel jako můj sen.

Když jsem ráno otevřel oči, můj první pohled směřoval jako každý den na tvou fotku. a hned jsem věděl koho mi ten anděl že sna připomínal. Byla jsi to ty, to ty jsi ten anděl. Chci tě chytit za ruku a s tebou hledat ty schody do nebe a jen s tebou chci po těch schodech stoupat k nebesům. Musím tě držet pevně, aby ses mi rozplynula jako ten anděl v mém snu a abych tě nikdy neztratil.