Jsi můj život

Poznali jsme se tak jednoduchým způsobem, až je to k neuvěření. Vše se tak rychle sehrálo. Přišlo mi, jako bych mrkl a najednou se mi změnil celý život. Po všem tom trápení, které mě každým dnem pronásledovalo, se stal zázrak.

Není den, není hodina, není minuta, abych se nezeptal jak se to vlastně stalo. Po silném zoufalství mě zavalila hromada štěstí. Každé ráno se probouzím s úsměvem na tváři a to jen díky ní. Už se Vám někdy stalo, že si vybudujete silnou závislost na někom, koho vidíte pár dní? Také jsem tomu nechtěl v prvním okamžiku věřit a dokonce si to připustit. Že by mi tak strašně někdo scházel, i když vlastně ani nevím o koho jde.

Neznáte jméno, neznáte věk, neznáte osobnost, ale i přes to Vám přijde, že právě ta osoba je ta vaše vysněná láska. Každým dnem jsem silněji toužil jí poznat blíž a víc. Přál jsem si, aby mi věnovala ten svůj neodolatelný úsměv, který rozdávala okolním lidem, co měla kolem sebe. Tak moc jsem chtěl být v její blízkosti a dopřát si její krásu. Ano, tak moc jsem chtěl, že jsem se každý den modlil, abych s ní, alespoň jednou navázal kontakt. A můžu poděkovat Bohu, že vyslyšel má slova, protože v jeden den, jsem si mohl dopřát, jak její krásu, tak ten její úžasný úsměv. Byl jsem šťastný, jako malé dítě, co právě dostalo novou hračku. Těch pár hodin, které jsme strávili prakticky sami spolu, jsem si užíval až do poslední chvíle.

Zasáhl mě takový ten příjemný pocit spokojenosti. A aby toho nebylo málo, zaútočilo na mě hrozně moc motýlku. Nemohl jsem z ní spustit oči. Jako by vše zmizelo a celý život představovala ona. Nepřišlo mi to nijak zvláštní, ba naopak. Byl jsem v tu dobu hodně šťastný člověk s krásnými myšlenky v hlavě. Když mi nasedla do vlaku, byl jsem smutný a nutilo mě si jí ještě v posledních chvilkách odtáhnout a věnovat jí třeba pusu na rozloučenou, protože kdo ví, myslel jsem si, že jsme si užili fajn den a pak každý půjde zase svojí cestou. Ne. Hlava mi říkala, že pro další dny mi nejspíš štěstí uteče, ale srdíčko mi říkalo, že tohle není konec. A ať nespěchám a jelikož jsem strašný romantik a a ve většině se rozhoduji srdcem, tak ani tady nebyla výjimka. Fajn.

Vlak mě odjížděl a i když se mi chtělo z poloviny brečet, úsměv mi ze tváře nezmizel a jen jsem tak ladně zamával a pozoroval jí, než mi zmizí úplně z dohledu. Byla pryč. Hlavu jsem měl plnou myšlenek o ní a i když jsem se snažil myslet chvíli na něco jiného, nešlo to. Prostě ne. Myslel jsem na ní do konce dne a usínání taky nebylo lehké, protože mně ta slečna nenechala spát ani ve snech. Ráno jsem se probudil ještě s ospalou myšlenkou na ní. Snídal jsem s představou, že třeba jednou budeme takhle snídat spolu. Odjížděl jsem do školy a ano, zase jsem měl v hlavě jen tu sladkou tmavovlásku s tím nejkouzelnějším úsměvem.

Jsem velice rád, že srdíčko opět nezklamalo, protože naše seznámení a scházení a celkové bavení pokračovalo, tak dlouho, než jsem se v jeden den odhodlal a napsal jí, že jí miluji. Ano, napsal. Docela mě mrzí, že jsem jí to neřekl do těch jejích hlubokých očí, které doteď tak strašně moc zbožňuji. Bál jsem se, jak zareaguje a byl jsem přímo smířený s tím, že o ní nejspíš přijdu, ale jak se říká risk je zisk a život je hra, tak jsem si zahrál chvíli na nebojácného a zariskoval jsem. Když mi přišla zpráva od tmavovlasé princezny, bál jsem se co tam bude a napadali mně ty nejhorší verze. Její odpověď mě tak potěšila, že jsem měl chuť vzlétnout, zpívat přes celé město. Strašným způsobem mě to nabilo a byl jsem štěstím bez sebe, ani jsem nevnímal a usmíval jsem se, jako šašek. Nechtěl jsem Tomu nijak věřit nebo si přiznat, že by to štěstí co mě potkalo, bylo tak veliké.

No rozhodně jsem byl úplně jiný člověk a jediné na co jsem se těšil, bylo až jí uvidím, pohlédnu do hlubokých očí, budu svědkem toho nejkrásnějšího úsměvu, pevně jí obejmu a políbím jí. To byl můj cíl.

Díky ní zažívám opravdovou lásku.
Díky ní se každý den usmívám, jako sluníčko.
Díky ní vím, co to je být ŠŤASTNÝ.
Díky ní mám ten život ve veselých barvičkách.

Daroval bych jí poslední výdech. Klidně za ní dál i to málo, co mám. Stala se mojí vyvolenou, mojí pravou láskou, které se nehodlám NIKDY vzdát. Přeji si jí chytnout ze zadu, jako to udělal Jack s Rose v Titanicu. Chci s ní strávit zbytek svých dní, protože právě ona je ta, která mě naplňuje radostí, sílou a odhodláním. Jednou jí postavím schody až do Nebe, aby se na ten Svět podívala, jak by vypadal, kdyby neexistovala. Je to moje nejzářivější hvězda, která mi svítí na životní cestě plné překážek. Ona je můj anděl strážný, který mě 24 hodin denně hlídá, aby se mi nic nestalo. Ona je to sluníčko, které mi každý den svítí do očí. Ona je to teplo, které mě hřeje. Ona je ta, která zažene tu žízeň toho strachu a pocitu nejistoty. Ona je ta, pro kterou dýchám, pro kterou žiji. Ona je ta, kterou miluji z celého srdíčka. Někdy mám opravdu chuť vymyslet jiné slovo, pro vyznání lásky, jelikož mi MILUJI TĚ přijde k mojí lásce k Tobě málo, ale Lásko věř mi, že já to jednoho dne vymyslím. Chci jí dělat šťastnou, jak jen nejvíc dokážu. Občas uvažuji, jestli jí nekoupím někde zámek, když je ta moje princezna Tmavovláska.

Život bez ní si už neumím představit a ani si jej představovat nechci, protože jediná myšlenka na to, mě bolí. Přiznávám. Nedokázal bych být už bez ní, protože ona je ta, která mě vždy postaví na nohy, když už nemůžu.

Lásko? Chci ti jen vzkázat, nikdy mě neopouštěj. Držíš mě za ruku a kráčíš se mnou vpřed a bez Tebe bych to nezvládl. My jsme parťáci, my jsme tým. Ty a já, jsme MY! A víš, že kdyby si mi odešla, tak bych ztratil vše co mám? A víš proč ? Protože, Ty jsi moje vše! Jsi celý můj život.

Miluji Tě M.S. !