Proč je podivné slovo

Proč... je to podivné slovo. Je otázkou na každou neznámou a přece se mnohdy odpovědi nedočkáš. Je snadné utápět se v otázkách na nichž neznám odpověď. V hlavě mi zní stále to jediné slovo, které přehluší všechnu radost ze života a stále se mi vkrádá do myšlenek. Lék je jednoduchý...

Proč se to muselo stát tak náhle skoro ze dne na den? Bylo to jako blesk z čistého nebe, který byl stejně nepředvídatelný jako sněhová vánice v zime. Byl stejně krutý. Vzal mi všechno teplo, které mi před tím dalo tvé srdce.

Proč to muselo přijít tak nečekaně a ze strany odkud sem to nečekal? když sem bez tebe Nechápu a nevnímám žadné vjemy. Moje mysl ztráci barvy a všechno okolo je najednou černobílé a prázdné.

Proč, to asi už nikdy nepochopím. Možná to tak být mělo, možná na tebe čeká někdo lepší, než já, s kým budeš šťastnější. Stále tě miluji a vůbec nic už nechápu.

Možná opět přijdou dny, kdy barvy světa zazáří a duha se mi bude zdát stejně krásná jako tehdy...