Dopisy

Dva cestující andělé se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny.

Rodina byla drzá a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty. Místo toho byli andělé dáni do studeného sklepního pokoje. Když si ustlali na tvrdé podlaze, starý anděl uviděl...

Milovat!

Proč tak často užíváme tohoto slova, aniž bychom si dokázali představit či uvědomit co vlastně znamená? Naše neznalost ostatní zraňuje. Není to jen něco víc než mít rád. Je to cit, který nikdo nedokáže přesně popsat. Každý si pod tím představí...

Lásko, jsem moc rád, že jsem Tě mohl alespoň na chvilinku vidět.

Vím, je to jen chvilička, ale jsem vděčný za každý okamžik. V ten okamžik přestávám vnímat všechno kolem a nechávám se prostupovat tvým pohledem. Zahrne mě krásné teplo tvých očí a nemohu...

Je to asi měsíc.

Rozešla jsem se s klukem, který jediný mě chápal a miloval a já byla blbá. Začali mě vadit nesmyslné chyby a tak sem řekla konec. Nevím proč, nevím důvod, nevím nic. Snad ani důvod nebyl, ale ta slova ani čas už nejdou vrátit zpět....

Někdy je dobré se zastavit a zamyslet nad životem.

Můj přítel otevřel zásuvku prádelníku své manželky a vyndal z ní balíček zabalený do hedvábného papíru. Nebyl to ledajaký balíček, ale balíček s krásnou noční košilkou. Odhodil papír a prohlížel...

V lásce jsou doby zlé i dobré.

To ví jiste vsichni. Alespoň Ti, co uz jednou opravdove milovali. Ja jsem milovala, miluji a budu milovat, jen jednoho jedineho na svete a tim si jen Ty, milacku. Vim, ze posledni dobou se nam to moc nedarilo, ale vzpomeň...

Je zase jedno z těch smutných a děštivých rán, ze kterých se probouzím opět tak strašně sama.

Myslím na tebe každičkou minutku, vteřinku i setinku minutky,kdy nejsi se mnou. Ve dne chodím jako tělo bez duše a jen v noci nacházím útěchu ve svých snech....

Jsi jako voda, ktera teče v řece.

Vždy jiný a přitom stejně krásný. Život není dost dlouhý na to, abych mohla mít pocit, že jsem se na Tebe dost vynadívala. Jsi vůně nádherných lučních květin, do níž se chci každý den obléci. Jsi zlatá ryba v potoce,...

Vzpomínka na minulost ve mě zanechává pocit štěstí a hřejivý pocit.

Je ale stále těžší si na tuto minulost rozpomenout. Myšlenky mi zálevá stále častěji beznaděj a opovržení. Děsí mě mé nové city. Nikdy jsem nebylo schopná nenávisti, potlačit slzy...

Proč.

.. je to podivné slovo. Je otázkou na každou neznámou a přece se mnohdy odpovědi nedočkáš. Je snadné utápět se v otázkách na nichž neznám odpověď. V hlavě mi zní stále to jediné slovo, které přehluší všechnu radost ze života a stále se mi vkrádá...