Dopisy - odpusť mi

Tak jako mlha nad ránem rychle mizí, i ty jsi se vytratil z mého života.

Rozhodl jsi za nás za oba a nezeptal si se jak se budu cítit... Milovala jsem Tě jako nikoho na tomto světě. S každým tvým slovem si ve mě udržoval naději, že snad jednou budu štastná...

Učili mě, že když se cítím bez obav, bez problémů a bez bolesti, můžu být v klidu - hned to přejde.

Učili mě, že láska ačkoliv je nazývána jako nejkrásnější cit, bolí. Bolí více než tisíce střepů probodávajících moji hruď. Učili mě, že člověk má umět...

Stýská se mi po Tvých očích.

Po těch nejkrásnějších hlubokých zelených studánkách. Stýská se mi po Tvém nosu. Tak legračně s ním umíš pohybovat jen Ty. Stýská se mi po tvých ústech. Nikdo neumí tak líbat jako Ty. Tvé rty jsou smyslné a nádherné. Stýská...

Vím, že jsem udělala ve svém životě pár chyb, které bych chtěla tak moc napravit.

Vím, že už je pozdě... Už v životě nebudeme spolu a nebudeš mi říkat, že mě miluješ. Řekl jsi mi: Až nebudeme spolu tak si najdi někoho, kdo tě bude milovat a vážit...

Odpusť mi, že tě nedokážu vyhnat ze svého srdce.

Odpusť mi, že když jsme se seznámili, projelo mnou něco nepopsatelného a od té doby jsi pro mě byl víc. Odpusť mi, že když i ty jsi projevil svou náklonost ke mně, neváhala jsem. Odpusť mi že léto strávené...

Miluji Tě, ptám se.

Nevím, snad. Byli jsme dobří přátelé a pak se něco zvrtlo. Vím, teď to nevrátím zpátky. Už je na vše moc pozdě. Ale na jednu věc není nikdy pozdě... na upřímnou omluvu. Chtěla bych se Ti moc omluvit... chci se Ti podívat do Tvých...

Chtěla jsem ti říct, že mě strašně moc mrzí to, co se mezi námi stalo.

Vždycky jsem si přála s Tebou být, hladit tě po tvém krásném těle, líbat tě. Říkat ti ty nějkrásnější slůvka, být s tebou den co den a procházet se s tebou ulicí. Pak, když...

Bylo to krásné, ale krátké.

Rychle rozplynuly se mi sny. Proč stalo se mezi námi vše co se stalo. Proc jsem neřekla dost, necháme to na jindy? Teď chodím a nevím, je to dobře či ne. Proč mě život tak krutě trestá. Proč mě život trestá a já nevím zač....

Nevěřila jsem, že se dokážu znovu zamilovat a milovat, ale pak jsem potkala Tebe, toho nejbáječnějšího a nejdokonalejšího člověka.

Za tak krátkou dobu, co spolu sdílíme hrníčky na kávu, lapmičku na čtení a plyšový polštářek jsem poznala, že jsi to...

Ani nevíš, co jsi se mnou udělal.

Cítím se hrozně, je mi divně. Život mi utíká mezi prsty a nedokážu ho změnit. Slunce, když lehce hladí tvou tvář, kouká se jak sladce usínáš, nevidí jen tebe, tvé srdce, tvůj žal, vidí jak se trápíš sám. Kapka po...