- vyznání lásky (156)
- odpusť mi (17)
- sbohem... (59)
- ostatní (87)
- přidat svoji básničku
Básničky - sbohem...
Neboj, nepláču, to jen sněhová vločka mi roztála pod okem.
Neboj, nehořím horečkou, to jen tvá ruka je tak chladná. Neboj, mám tě rád, jiné nikdy nestál bych pod oknem. Neboj, udělala jsi vše, jen někdy je veškerá snaha marná. Neboj, nemračím se,...
Sedíc sama ve své kleci, pohled do prázdna upírám, samotu ani touhu již cítit nechci, podívaná je u konce - umírám.
Ta touha mi spálila duši i tělo, naději přikryla pláštěm naivity, tolikrát se mi strachy křičet chtělo, a všichni věděli...
Psát začínám to snad ještě smím.
Odpověď nečekám už ti nepatřím. Možná, že jsi spokojen když víš jak celý den na tebe myslím. Vím kdo to zavinil že už mě nemáš rád - doufám žes pochopil Nechci ti v cestě stát, tak tedy zůstaň sní, můj dopis poslední...
Dívá se přes mlhu ze slzí, jako slunce, když nahlíží z oblaků, smutek nad jeho rozchodem nemrzí, Neví on ani netuší, že v lůně již vznikl zázrak všech zázraků.
V budoucí bolestí rodících matek, plna nových neznámých chutí, vůní, pocitů, sama...
Slunce svítí, stromy šumí, zpívá nejen ten,kdo umí.
.. vesele si každý zpívá, do nebe se mnohý dívá, úsměv po tváři jim hraje, když vlaštovky letí v kraje... Jak tě smutek přepadne, neseď doma nápadně a di radějc mezi lidi, ať to pár lidiček...
Proč tvá stará láska se nám do cesty připletla A tebe ode mne odvedla?
Necháš se tak snadno svést Nebo mě budeš dál po naší cestě vést? V hlavě mám zmatek A v srdci smutek Co s tím mám dělat Mohu jen čekat na tvé rozhodnutí, Které pro mne...
šeptáš zvláštní ozvěnu tvým slovům dává noc a já poslouchám ten hlas jak krásně zní však slova nevnímám do nebe se díváš v očích asi slzy máš a já zastavit je neumím vím že se loučíš tolik mě bolí co říkají ta ústa která líbat jsem?
...
Boli sme šťastný a zrazu zlom, do naších srdc udrel hrom.
Zrazu bol prázdny šťastia dom, zrazu zomrel z lásky zasadený strom. Srdce zlomene, druhým srdcom už nechcené, v srdci jeho meno vyryté, z čaše lásky bolo odpite... Čas beží, moj pohľad - nezbeda, na...
Vysoko nad mořem, ve starém hradu, žila si princezna, šťastná a v klidu.
Přiletěl motýl, modrý jak nebe, rozvířil prach, co kolem ní ležel. Zdržel se chvíli, hned zase letěl, nechal jí vzpomnky v podobě perel. A ty teď padají dolů,...
Vzpomínáš jak jsme se loučili?
Stáli jsme tam v dešti, všude kolem nás bylo tak prázdno. Cítila jsem tvůj dech a tolik si přála zůstat s Tebou. Ale ty jsi jen stál a mlčel. Dívala jsem se do tvých očí, které hleděly do tmy. Najednou jsem...