Dopisy

Miluji tě, jen ty jsi láska má, tak něžná, vzrušující, jediná.

Miluji tě stále víc, každý den stokrát toužím ti říct, že jen s tebou lásku prožívám a stvým jménem na rtech vstávám i usínám. Miluji tě, tak nenechávej mě už samotnou, přijď a do svých...

Víš, jak poznáš, že opravdu miluješ?

Je to, když se ti rozzáří oči, jak lásku svou uvidíš. Když život bys za ni dal, když srdce její bít na chvíli uslyšíš, když Boha lituješ, žes mu ji vzal. Vzals mu ji z nebe, kde andělé čekají, tak krásní andělé...

Dnes ti nebudu vyprávět pohádku.

Pustim ti raději film. Jeho režisérem je sám Bůh. Dívej se proto pozorně a neměj strach! To vsechno tě totiž čeká. ŽIVOT na špulce nepravidelně navinutá nit, která se může kdykoliv přetrhnout. LÁSKA cit, který...

.

.. píši ti dopis. Dopis s obálkou bez adresy. Není kam ti ho poslat, nebeskou poštu zatím nikdo nezavedl. Lidé chodí do kostela, aby si pøipadali bližší Bohu, ale já vìøím, že Bùh je všude, že je i v nás. A právì tak jsem pøesvìdèená,...

Cesta životem je strnitá, a proto se po cestě zbavujeme věcí, o kterých si myslíme, že je nebudeme potřebovat, ale pravda je úplně jiná.

To čeho se většinou zbavujeme, tak nám později hrozně schází. Proto se to nazývá vzpomínka, protože jsi to měl, ale...

Stále jsem nešťastně zamilovaná, i když dá se říct, že už to není takové jako dřív.

Ale abych začala od začátku. Jsem holka, co měla celkem dost kluků. Od 15 let jsem si nemusela stěžovat, pokaždé jsem si myslela, že miluji, ale byla to lež. Jednomu...

Přemýšlím, co bych měla napsat na začátek tohodle dopisu.

V hlavě toho mám spoustu, ale zaroveň mám hlavu prázdnou. Nevím čím to je. Možná tím, že moc přemýšlím. Přemýšlím o jedné věci o jednom člověku... o Tobě! Stále a nepřetržitě si promítám všechno,...

Ani nevíš, co jsi se mnou udělal.

Cítím se hrozně, je mi divně. Život mi utíká mezi prsty a nedokážu ho změnit. Slunce, když lehce hladí tvou tvář, kouká se jak sladce usínáš, nevidí jen tebe, tvé srdce, tvůj žal, vidí jak se trápíš sám. Kapka po...

Budu Vám vyprávět příběh o jedné princezně.

Žila v paláci, měla spoustu přátel a o kluky také neměla nikdy nouzi. Vlastně kluka měla pořád, střídala je jako ponožky a klidně je podváděla s jejich nejlepšími kamarády. Ale co přijde přece další! Řekla...

Městem kráčí holčička, mlhou propletené vlasy.

Je tma, rty fialové z ručiček dva ledy. Slunce je v nedohlednu. Holčička se, ale usmivá, ač je pozdě není sama, kdo se temnou ulici prochází. Ti, co si všimnou malé, zimou klepající se, bytůstky jen zakroutí...