Dopisy

Víš.

. zapomenout na tebe není tak lehké jak se zdá, má duše jako květ den ode dne uvadá. Tys ji do teď zaléval a však náhle jsi přestal. Proč tomu tak je a bude? Což pak nic jiného mi nezbude? Proč stále jen mě přehlížíš? Což pak mne nevidíš? Nic ke...

Pamatuješ na naše seznámení?

Na rozdíl od většiny žen, které myslý hned na to jediné, mě zajímalo úplně něco jiného. Jestli se spolu budeme vzajemně přitahovat, a to ne jenom z hlediska tělesného, ale také z pohledu vlastností a zajmů. Neřešila jsem...

Sny odešly, naděje se rozplynula a láska vyprchala.

.. Pocit, že vše kolem mě jen tak tiše proplouvá a já nemohu nalézt ten správný smysl života. Po zklamáních člověk přestane věřit v cokoliv, co by ho udělalo štastným. Ani já už nevěřím v lásku a už...

Žila jednou holčina, která nevěřila, že život dokáže být i krásný a naplněný tolika štěstím jako teď.

Pokaždé žila v myšlenkách a pocitech, tak úzkých, že přestávala samým smutkem žít. Naplňoval ji jen kousek naděje pro další dny. Sem tam jen chodila...

Dobře si pamatuju ten den.

Kdy odešel si mi navždy. Dne 24.11.2009 23:15 mi tě Bůh vzal. Byli jsme ti nejšťastnější na celým světě už krásných 7 let. Už od 12 let jsme se znali, po roku jsme k sobě začali lásku cítit. Byli jsme sousedi, nejlepší...

Je to zvláštní, jak člověk celý život na něco čeká, v něco věří.

Jako každá dívka, snila jsem i já o princi, který si pro mě přijede na bílém koni a já budu jak princezna po jeho boku až do smrti. Potkáváte mnoho lidí a mnohdy lidé kteří jsou vašemu...

Přemýšlím, co bych měla napsat na začátek tohoto dopisu.

V hlavě toho mám spoustu, ale zároveň nic. Nevím, čím to je. Možná tím, že moc přemýšlím. Přemýšlím o jedné věci a jednom člověku - o tobě. Stále a nepřetržitě si promítám všechno, co jsme spolu...

Blizia sa Vianoce a mne je strasne smutno, boli ma nielen srdce ale aj dusa, este pred rokom si tu bola a zrazu Ta niet.

Spomienky su krasne ale velmi bolia, tak velmi si chcela zit, radovat sa, tesit sa zo zivota, ale... Uz je s Teba anjelik, hoci si...

Život jde dal, propadá v nevýznamných hodinách, minutách, rokách.

Čekáme na ni, co nás zachrání, čekáme na ni, co nás oživí a dá ten smysl - smysl života. "A co když nepřijde" - ptáme se – "co když je ten život marný a sprostý, na tolik ze nedá nám to...

Tak jako mlha nad ránem rychle mizí, i ty jsi se vytratil z mého života.

Rozhodl jsi za nás za oba a nezeptal si se jak se budu cítit... Milovala jsem Tě jako nikoho na tomto světě. S každým tvým slovem si ve mě udržoval naději, že snad jednou budu štastná...